Tábory se shromáždily kolem ohně a Bugy začal povídat: „Vážení přátelé, teď mluvím hlavně k vám Algonikové, děkujeme vám za hodně. Nebýt vás, spíme dnes všichni pod širákem“.
„Jako odměnu proto prosím to, co jste vy předevčírem udělali pro nás. Teď vás zvu k nám na večeři. Společně si všichni vezměte buřty a opečte si je. Chleba i hořčice je dost. Zítra vás pak zvu sem k nám opět. A to, abychom dopoledne zas udělali nějaký společný program. Přijďte už po snídani a buďte tu s námi až do odpoledne. A o to samé bych chtěl poprosit i Dreda a New Old City.“
Pak se slova ujal Velký Lišak. Na sobě měl velkou svojí pérovou čelenku a oblečen byl do indiánského válečného obleku: „Děkujeme vám velice za vaší nabídku. Můj kmen bude velice rád, když opět budeme moci spolu strávit pěknou část dne.“
„I my tedy nabídku přijímáme.“ Prohlásil Dred. „Ale nerozumíme tomu.“
„Tak já vám to povím.“ Odpověděl Bugy. „Musíme společně zakopat válečnou sekeru. Mám silné indicie o tom, že v příštích dnech se na nás vrhnou Talířníci. Jak jsme se dnes dozvěděli v El Casu, pozítří se totiž uskuteční velký boj o indiánský poklad.
„Je li tomu tak, jak říkáš, můj bílý bratře“, pronesl Velký Lišák, “musíme zakopat mezi sebou válečnou sekeru. Není nazbyt. Co tomu říká šerif New Old City?“
„Šerif New Old City souhlasí.“ Prohlásil Dred. Nepřátelství teď tedy hold musí skončit. Za dveřmi je jiný, silnější nepřítel. A naše rozdrobenost by mu jen pomohla.“
Velký Lišák, Dred a Bugy se o něčem spolu ještě radili. Zřejmě o zítřejším programu. Ale z výrazu všech náčelníků bylo vidět, že to bude něco zajímavého. Po večeři se Algonikové i Dred rozloučili a odešli k sobě do táborů. Ostatní si sedli k ohni. Opět se hrály a zpívaly písničky při kytaře. A kromě toho se celý večer povídalo a hrálo hry. Dnešní den se tam rozebral tak, jak jen mohl. O Zlaté hradbě, o El Casu, o chatičkovém táboře Talířníků i o bitvě z New Old City. A že to hlavně byla ta kola, která Bugyho nejvíce překvapila. A nejen jeho. Prý i Velký Lišák o tom mluvil s velkým obdivem. Kdo však z toho asi byl nejvíce překvapen bylo New Old City. Jak pěkně pelášili, když zjistili, že nad námi nemají převahu.
Jak si tak povídali o tom všem, začalo se pomalu smrákat. A v tom Čumbrka napadlo zeptat se zajímavou otázku: „My se tady střílíme a přicházíme o životy. Sice jen ve hře. Ale zajímalo by mne, jak je to doopravdy. Co se stane s člověkem, když skutečně umře?“
„Hlavně to tady nezkoušej na vlastní kůži“ odpověděl mu ironicky Jirka.
„Ne, to ne. Ale i tak by mne to zajímalo.
„Zajímavá otázka,“ odpověděl mu Bugy, „ A myslím, že se dobře hodí jako námět dnešní večerní diskuze k táboráku. No v zásadě na tvojí otázku jsou tři možné názory. První je to, že se s tebou nestane už nic. Prostě umřeš a tím vše skončí. I tvoje existence. Tenhle názor převládá především u ateistů a materialistů. Druhý názor je ten, že se tvůj duch jakoby oddělí od tvého těla a bude přebývat někde jinde. Například v nebi či pekle, jak to říkají mnohá náboženství. A konečně třetí názor říká, že se po smrti převtělíš zase do jiného člověka. A opět z tebe bude nejdřív malé dítě. Budeš znovu vyrůstat, dospěješ, zestárneš a nakonec umřeš. A tak pořád dokola. S tímto názorem přišly východní filozofie, jako je třeba buddhismus nebo hinduismus. Tak je na vás, pro jakou teorii se rozhodnete.
„Počkej,“ přidal se do diskuze i Hlavička, „a co strašidla a duchové? Nedalo by se to nazvat dalším názorem?.“
„No to víš, že to, co se stane s člověkem po smrti, to zatím nikdo neví.“ Odpověděl mu Bugy. „Avšak možné je všechno.
Pak se do diskuze přidal Dan: „my jsme se ve fyzice učili, že celý vesmír a vše co je v něm, je řízeno zvláštním fyzikálním zákonem, který se jmenuje „zákon o zachováni energie.“ A podle toho nemůže nic ve vesmíru najednou vzniknout a ani najednou zaniknout. Všechno, když zaniká, přemění se třeba na jinou formu energie. Ale nikdy to nemůže úplně zaniknout a pak už prostě nebýt. Ale proč bychom právě my měli být tou jedinou výjimkou?“
Nějakou dobu ještě diskutovali nad tajemstvím života a smrti. Během diskuze se vyskytla i ta otázka, že pokud se diskutuje o tom, co bude po smrti, tak také by se mělo diskutovat i nad tím, co že vlastně bylo před životem. To bychom pak mohli nalézt odpověď i na tu původní otázku. A protože se již se schylovalo k večerce, Bugy stanovil hlídky na dnešní noc. A pak celý tábor poslal do týpek a popřál jim dobrou noc.
Pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
