Koupání bylo opět velice příjemné. To osvěžení po horkém dni už potřebovali všichni. A tak se ani vedoucí nemohli divit, že nikoho nemohli dostat z vody, když byla přichystána další hra.
„Ale aby to nikoho nemrzelo“, prohlásil Dred, „bude to hra s vodou!“ Přinesl láhve, které naplnil vodou z rybníka. Pak je od sebe postavil asi na pět metrů. A k nim připravil míč. „Tuto hru hrají proti sobe dva soupeři. Hází míčem, aby se trefili do soupeřovy láhve tak, aby spadla a pokud možno se z ní vylila část vody. Hráč, kterému soupeř zvrhne láhev, musí nejdřív pro míč. A teprve potom si může láhev postavit, aby mohl hrát. Ovšem, když míč při spadlé láhvi odletí hodně daleko, může hráč přiběhnout k soupeřovi poražené lahvi. A dokud se soupeř nevrátí, tak může pomoci láhvi se vylívat. Jakmile hráč se s míčem vrátí, už ji musí pustit. Vyhraje pak samozřejmě ten, kdo protihráčovi vylil celou láhev.“
Všem se hra opět líbila. Hlavně proto, že při ní mohli blbnout s vodou. Naštěstí se podařilo sehnat více lahví a více míčů, a tak si najednou mohlo zahrát více hráčů. Když si všichni dostatečně vyblbli s láhvemi a vodou, přišel s další hrou Velký Lišák. Využil toho, že jsou zde míče na házení. A pak na louku udělal velký kruh se stanovišti. Jedno stanoviště bylo větší. To byl „král“. Vedle něj byl „rádce“, hvězdář“, „kuchař“, „podkoní“, „lokaj“, a tak dále, až po úplného žebráka. Hráči po sobě hází míčem. Pokud ho soupeř chytí, může házet na někoho dalšího. Pokud míč nechytí, musí pro něj běžet. Mezitím však uvolní svojí značku, na kterou může postoupit ten, kdo stál na funkci pod ním. Nebo i ten, kdo tam stačí přeběhnout. Takto se každý snaží dostat co nejvýš, pokud možno až na krále. Jen občas Velký Lišák zavolal: „Převrat“. To se pak všichni museli rozběhnout k ohništi, oběhnout ho a zpět ke stanovištím. Ten kdo doběhl první, se mohl stát králem, druhý rádcem, hvězdářem, a tak dále. Klukům se hra opět velice líbila. A to hlavně proto, že mnozí z nich využívali známé hlášky z filmových pohádek. Například když někdo útočil na kuchaře, neopomněl říci „Tak a teď se podíváme, zda jsou dnes rohlíčky obzvláště vypečené“. Když hrál hvězdář, tak často řekl: „Dnešní konjunkce Marsu a Venuše, říká, že se má bát třeba samotný král“. Když se například někdo dostal na rádce, zazpíval Buriánovu píseň „A tak dále“. Hrálo se až do večeře. To se pak všechny tři tábory rozloučily a každý si to namířil do svých rodných lovišť. Tedy do svých táborů.
Pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
