Nastalo další ráno. A ještě dříve, než všichni vstali, vyzval Bugy Lukáše a Dana, aby prohlédli cestu po noční hře, zda tam náhodou nic nezbylo. Kluci poslechli a šli.
Naštěstí včera vše posbírali, ale jistota je jistota. Při světle se přeci jen hledá lépe než ve tmě. Šli tedy až na druhou stranu Velkého Sladkého jezera, kde včera seděl Lukáš a zapaloval klukům lampy. Najednou se však ulekli. Přímo na protějším břehu, vzadu na louce u lesa, se objevila nějaká auta a kolem nich pobíhali asi čtyři lidi. Lukáš se zarazil a Dan s ním: „Co to tady je? To se musí hned nahlásit!“
A tak se rychle otočili a svižným krokem běželi do tábora. Tam Bugymu vypověděli vše, co spatřili. Bylo vidět, že i jejich vedoucího, to také nějak zarazilo.
„Kluci, já to jdu zjistit. Abychom věděli co a jak. Vy mezitím pohlídejte tábor.“
Lukáš s Danem, a za chvíli se k nim přidal i Čumbrk, mezitím sledovali Bugyho, jak si to vyšel na protější břeh. Bylo možné sledovat, jak přišel k oněm lidem a na něco se jich ptal. Chvíli spolu hovořili. A pak si podali s Bugym ruce.
„Tak to snad nebudou žádní úchylové, kteří by jejich tábor s poza druhého břehu chtěli sledovat.“ komentoval věci Čumbrk. Bugy se mezi tím začal vracet. A jak se blížil, bylo vidět, že má úsměv na rtech.
„Tak co?“ ptal se ho Lukáš.
„Kluci, je to v pohodě. Na nástupu Vám všechno řeknu. Teď udělejte budíček a rozcvičku.“
Kluci ho poslechli. A na to následovalo běžné ráno, jako každé jiné. Budíček, na kytaru tentokrát zahrál Dan, pak rozcvička, hygiena, úklid, snídaně, kterou si včera přivezli od skautů a nástup k dopolednímu programu.
„Tak kluci, vítám vás do dnešního dne. Doufám, že jste se v teple ohňů vašich týpek dobře vyspali. A že dnes budete připraveni k velkému cvičení. Dříve, než vám o tom, co vás čeká, řeknu více, sdělím vám jednu zajímavou věc. Na druhé straně jezera, kam jste si včera chodili pro oheň, se dnes staví nový tábor. Zítra tam najede asi dvanáct dětí. Nebudou to ovšem děti ledajaké. Tohle totiž bude tábor pro nevidomé“
„Jaké?“,zeptal se Péťa.
„Nevidomé, to znamená slepé, “ odpověděl mu Bugy.
„To jako sem pojedou děti, které vůbec nic nevidí? Jak to dokážou?“ Ptal se Míša.
„Oni tu nebudou sami, budou tu společně s nimi i takoví jejich pomocníci.“ Odpověděl Bugy.
Mezi kluky to chvíli začalo mumlat: „To bychom jim také občas mohli i pomoci. Co?“
Ale Bugy je za chvíli utišil: „Dobrý nápad. Ale teď nás však čeká velké cvičení. Protože New Old City nás může kdykoliv přijít přepadnout. A když na to nebudeme dobře připraveni, zle pohoříme! V pravidlech Čeksasu je, že pokud vedoucí tábora vyhlásí cvičení, tak v tom případě neznamená zásah míčkem ztrátu života, ale pouze se musí držet stanovených pravidel. Ale teď k našemu dnešnímu tréninku. Nejdříve se rozdělte na velké a malé. Nezapomeňte hlavně na vaše pušky a molitanové tenisáky. Velcí půjdou támhle k soutoku potoků a malí se k nim budou po louce přibližovat. Až se spolu utkají. To družstvo, které dřív ztratí své bojovníky, prohrává.“
pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
