„Tak vás vítám na Zlaté hradbě. Dokázali jste to. Jste šikovní kluci, kteří tak do našeho oddílu skutečně patří. Ovšem tu těžší část cesty máme ještě před sebou.“
Bugy kluky pochválil. A proto jim nabídl, zda chtějí ukázat i jednu ze zdejších vyhlídek.
„Právě máte před sebou Červenou vyhlídku. Chcete se na ní, kluci, podívat?“
A protože většina byla pro, vydali se tam. Nejdřív přešli můstek přes skalní proláklinu. Hloubka, ta byla pod nimi obrovská. Pokud se z můstku někdo podíval dolů, nebylo nic neobvyklého, že mu zdřevěněly nohy. A za ním se rozprostírala asi desetimetrová zatravněná plošina, odkud se tyčil další skalní útvar. Do něj bylo vytesáno několik jeskyněk.
„Vidíte? Tohle je zbytek skalního hrádku ze 13. století.“
Po vytesaných schůdkách kluci vystoupali do jedné z jeskyní, odkud vedly skalní proláklinou další železné schůdky. Stoupání šlo v pohodě. Ještě tak deset metrů a budou nahoře. Avšak odtud, co bylo vidět, to byla nádhera. Okolní skalní věže ty byly jak na dlani. Někde navíc porostlé borovicemi. A na dvou z nich dokonce zkoušeli svojí dovednost skupinky horolezců.
„Tohle bych chtěl také někdy umět,“ Zamyslel se Bořík a Inka se při pohledu na lezce k jeho touze přidal.
„A teď Vám ukážu ještě něco!“ Zavolal na kluky Bugy a dovedl je na druhou stranu Červené vyhlídky. „Vidíte támhle to dole? Tam, jak teče Červenava? Tak to městečko, to je El Caso. A tam jdeme.“
Kluci se rychle podívali. A až teď si uvědomili, že musí zase nějak sejít dolů. Proto se rozhodli, že už vyrazí dál. Opět sešli z onoho železného schodiště, jeskyní až dolu. A tam je čekalo další překvapení. Cesta na druhou stranu Zlaté hradby, to bylo něco jako chodba s děravým stropem. Nad nimi, na skalní rozsedlině, visely spadané balvany, které se jakoby náhodou zachytili právě o skalní stěny. Postupně, jak šli dolů, tak skal ubývalo. Teď to nejhezčí bylo vidět jen, pokud se člověk otočil za sebe. Vysoké skalní věže. A nad tím vším se tyčila ona Červená vyhlídka. Kluci si oddechli, že to mají za sebou. Avšak Bugy jejich nadšení trochu zchladil. „Nezapomínejte, že totéž nás čeká i při cestě nazpátek. To budeme muset jít zase tudy.“
Kluci si uvědomili, že to dnes budou muset absolvovat ještě jednou. Ale to až půjdou zpět. Teď je čeká několik hodin dovádění, blbnutí nebo alespoň zajímavé návštěvy El Casa. Město však už nebylo daleko. Už zdálky byla vidět velká brána z nápisem „EL CASO“. A tak už všichni byli natěšeni, co zde všechno vlastně dnes zažijí.
Když dorazili k bráně, koupil Bugy pro všechny vstupenky a řekl:
„Tak kluci, jsme u cíle. Tady vám rozdám lístky. Budete se všichni držet spolu podle toho, jak spíte v týpkách. Koho uvidím, že bude chodit sám, toho si vezmu k sobě. A do konce naší návštěvy ve westernovém městečku bude chodit se mnou. A ještě něco: Každou celou hodinu si dáme sraz u pódia. To abychom si řekli co dál. Tak teď prosím vstupte do hlavního města Čeksasu.“
pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
