Hrdinové Čeksasu – Kde budeme spát?

Velké Sladké jezero. Ve skutečnosti to byl asi dvě stě metrů veliký rybník, který vznikl přehrazením potoka. Dokonce nebyl ani nijak hluboký. Ale bylo tady pěkně

Tento příběh navazuje na předešlý díl: „Hrdinové Čeksasu – zkouška čeksaských pušek“

Avšak na jednom ze zdejších stromů visel nápis: „Do tábora vás nepustíme, musíte si ho vybojovat!“

Kluci si sundali bágly. A položili do trávy na břehu jezera. Na druhé straně bylo vidět pět týpek. Hořící oheň oznamoval, že v táboře panuje čilý ruch. Někteří ze starších kluků neodjeli a zůstali tu. Co teď? Když nám tábořiště neuvolní dobrovolně? Bude muset nastat první naše bitva. Tady je sedmnáct malých kluků a vedoucí. Co s nimi bude, když je tam nepustí? Bugy si vzal dalekohled a podíval se s ním na tábor. Chvíli pozoroval druhý břeh jezera a pak pravil: „Nebojte se nijak špatné to nebude. Vidím jich tam asi jen osm. Zahlédl jsem tam Jirku, Zdendu, Sovu, Mirka, Lukáše, Čumbrka a pak ještě někoho koho moc nerozeznám. Nás je dvakrát víc, a tak se ničeho nebojte!“

Pak Bugy svolal všechny do kolečka. Bude taktická porada. Kluci se posadili a přemýšleli.

„Jak je chceš porazit?“ Zeptal se Matěj.

„Ničeho se neboj, mám plán. Dva z vás počkají tady u věcí a my ostatní půjdeme směrem k táboru. Tam se rozmístíme kolem dokola a ze všech stran pronikneme dovnitř. Koho potkáme, na toho vystřelíme tenisák. Kluci se nejprve jeden přes druhého radili nebo přemýšleli, zda to bude správná taktika. Ale nakonec se k akci přeci jen odvážili. U věcí nechali hlídat Míšu a Pueryho a všichni ostatní se vydali k táboru.

„Musíme jít za keři, tady by nás uviděli.“ zavolal Krokodýl.

„Správně, vidím, že ti to dokáže strategicky myslet.“ Pochválil jo Bugy.

Vydali se po levé straně jezera, kde cestu lemovali nějaké bezinky. Někteří kluci se ještě lekli, zda vůbec mají s sebou pušku a náboje. Ale byla to jen planá obava. Vždyť je měli za opasky. Pomalu se prodírali za roštím. V polovině jezera naštěstí ustupovala skaliska a místo nich se objevil les. To byla jedinečná příležitost se pomalu proplížit kolem celého tábora a sjednanou taktiku předvést v praxi. Bugy zhruba každých dvacet metrů nechával postupně vždy jednoho z kluků. A až pískne, to bude znamení k útoku. Akorát se všichni báli, abych se jich někdo z tábora nevšiml. To by nemuselo skončit dobře. Napětím všichni jako hříbečci v mechu seděli na označeném místě a napětí v nich rostlo.

„Pííísk“

Je to tady, teď tam musíme vejít a bojovat za svá práva. A tak všichni naráz vstali a běželi k táboru. Snad mezi prvními vběhl to tábora Matěj, ale jen co se objevil mezi stany, dostal molitanovým tenisákem do boku. Dobře věděl, co to znamená. Teď je mrtvý a své straně již dnes pomoci nemůže. Za to, když tam vběhl Krokodýl, podařilo se mu zasáhnout Lukáše. Ten zdvihl ruce a odkráčel ke stolům. Samozřejmě, že si toho všiml Čumbrk a milého Krokodýla střelil do zad. Podobně nešťastně se za chvíli vedlo i Tomovi, Martinovi a Péťovi. Kluci, kteří již nemohli bojovat, si všimli, že velcí kluci si v táboře udělali takové pozice, ze kterých je téměř nikdo nemůže zasáhnout. Navíc celý tábor znají jako své boty, a tak ví, kde se schovat a odkud bránit. To malí takovouhle výhodu neměli. Navíc je určitě viděli, jak přicházejí na druhou stranu jezera. Za chvíli přišli o život i Třináctka s Vlčákem a postupně i osm zbývajících kamarádů. Snad jen Bugyho ještě nikdo nezasáhl. Kde pak je? Jakmile viděl co se děje, vyběhl z lesa a začal střílet po velkých klucích. Nejprve zasáhl Čumbrka pak Mirka. Avšak neviděl, že za týpkem je schovaný Zdenda, který po něm vypálil míčkem a zasáhl do levého stehna. Tábor se klukům dobýt nepovedlo. Jeden jako druhý dostal míčkem.

„Počkat!“ vykřikl Krokodýl. „Vždyť ještě máme Pueryho z Míšou!“

„Jo to si jen myslíš kámo!“ zavolal na něj Sova. „nejsou to ti dva, co jste je nechali na druhé straně Velkého Sladkého jezera? Klidně si běžte na ně podívat, uvidíte, že nedopadli o nic líp než vy“!

V malých klucích nyní hrklo. Kde teď budou spát? Vždyť tady bychom dnes měli už správně spát my! A místo nás budou náš tábor i nadále obývat ti, co už si toho tady užili více než čtrnáct dní! Bugy všechny své svěřence svolal k sobě: „Kluci, nedá se nic dělat. Při bitvě o tábor jsme neuspěli. Musíme se vrátit zpět k našim věcem. Všichni z toho byli rozčarováni. Co se teď bude dít? Kluci šli smutně zpět, a přemýšleli, nad tím, co se stalo.

„Ničeho se nebojte! Teď jste sice přišli o své životy, ale první prohraná bitva přeci nic neznamená.“ uklidňoval je Bugy“. Ale ráno životy opět nabudete.“ Noc budeme muset strávit pod širákem, ale toho se nebojte. Vzhledem k tropickému počasí, jaké teď panuje, to bude jistě i příjemnější než ve stanech.“ Kluci nyní nevěděli, co si o tom mají myslet, protože pod širákem, ještě většina z nich nespala. Ale za zkoušku to přeci stojí.

Pokračování příště

Hrdinové Čeksasu (seriál)

1.díl: Cesta do Čeksasu

2. díl: Zkouška čeksaských pušek

Další příběhy na mém blogu

Seriál „Inlajnový duch“Výročí havárie UFO (seriál)	Jak inlajny chtěly být čistéJak se planety učily bruslitPohádka o (ne)šťastné TřináctceO zakleté královně a kouzelném amuletu (vánoční speciál s pohádkou)O Honzovi a říční víle Stříbravě