Kluci si vzali několik pil a seker a vyrazili na druhou stranu jezera. Čtyři vedoucí, kteří zde stavěli tábor, již měli téměř postavenou dřevěnou kuchyň. Vypadalo to, že brzy půjdou budovat další táborové části.
Bugy zašel až k vedoucím nového tábora. A sdělil jim zájem našich kluků jim pomoci při stavění tábora pro děti, které nevidí. Cosi si pověděli. A pak Slávek, vedoucí zdejšího tábora, přistoupil ke všem:
„Milí kluci, my si vaší nabídky nám pomoci velice vážíme. A pokud chcete, tak ji i využijeme. Například támhle v té dodávce jsou naskládány části podsadových stanů, můžete je společně s naším vedoucím Mildou postavit.“
Milda byl docela mladý vedoucí. Ale bylo vidět, že tábor nestavěl poprvé. Kluky zavedl k autu a po dvojicích jim podával jednotlivé části stanů.
„Kolik jich tu máte?“ vyzvídal Vlčák.
„Čtyřicet obvodových stanových dílců, na deset stanů. V šesti budou spát děti a ve čtyřech vedoucí.“
Kluci tedy odnášeli každý stanový díl a vkládali je před kuchyň. Přitom vzpomínali, jak tady na té louce před třemi dny i oni nocovali pod širákem. Na druhé straně jezera byla vidět jejich týpíčka. A proto jen tak občas pokukovali, zda je jejich tábor v pořádku, či zda se v něm nic závažného neděje. Zatím to vypadalo, že je vše, jak má být. Milda s kluky přitom sestavoval podsady. Když byli hotoví, zastřešili je plachtami.
„Tak, teď je tam ještě třeba nanosit postýlky. Ovšem některé z nich je třeba opravit. A na to je třeba ještě nařezat nějaká dřeva.“
A tak Míša a Puery si stoupli ke koze a začali z krajinek řezat jeden trámek za druhým. Celkem jich bylo nutné nařezat osm. To protože tři postýlky byly třeba zhotovit úplně znova. A u dvou se měla udělat oprava jen z části. První čtyři klády uřízli kluci celkem v pohodě. Při páté, jim nabízel Rajče se Třináctkou, že je vystřídají, jenže kluci tvrdili, že to zvládnou nařezat vše. Pátá se také uříznout povedla. A už zbývaly jen tři.
„To už bude v pohodě, to zvládneme,“ povzbuzoval se Puery. Udělal první zářez a v tom to přišlo. Míšovi ujela pila a místo kmenu mu řízla do jeho ruky. Míša se lekl, pustil pilu a z jeho paže se začala linout tmavě červená krev. Okamžitě všichni zanechali práce a seskupili se kolem něj. První u něj byl Bugy. A na pomoc mu přiběhl i Milda. Ten rychle Míšovu ruku zvedl do výšky a Bugy mu ji obvázal několika vrstvami tlakového obvazu.
„Jedeme, do nemocnice!“ řekl.
„Cože? Tam já nechci!“
„Musíme, ať nevykrvácíš. Tam ti to pořádně vyšetří a zašijí.“ Odpověděl mu Bugy a posadil ho k Mildovi do auta. A sám vedle něj. Kluci z toho byli celí vyplašení. Co se to stalo? Nepřijdou o kamaráda? Teď mohli jen sledovat, jak ho auto odváží pryč z Čeksasu někam na chirurgii. Puerymu bylo z toho málem do pláče. Co když on zrovna za to může, že se jeho kamarád takhle poranil?
Slávek, hlavní vedoucí tábora pro nevidomé, kluky utěšoval, aby se nebáli. Že Míša sice hodně krvácel, ale mohlo by to být horší, kdyby se prořízla tepna. To hrozí vykrvácení už třeba jen po minutě. V nemocnici mu pomůžou a za chvíli ho tu budou mít zpátky. Ale bude tomu skutečně tak?
pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
1.díl: Cesta do Čeksasu 2.díl: Zkouška čeksaských pušek 3.díl: Kde budeme spát? 4. díl: Večer pod širákem 5. díl: Bude tábor náš? 6. díl: Úvodní táborák 7 díl: Co pozorovala noční hlídka?, 8. díl: Podivný nález, 9. díl: Jak se vážou autíčka?, 10. díl: V indiánském táboře, 11. díl: Na válečné stezce, 12. díl: Bitva u New Old City, 13. díl: Zázračné vysvobození, 14. díl: Oběd u Algoniků, 15. díl: Sportovní odpoledne, 16. díl: Večerní filozofování nad ohněm, 17. díl: Cesta temnotou, 18. díl: Nový tábor, 19. díl: Těžko na cvičišti, 20. díl: Martinovy kytarové začátky
Další příběhy na mém blogu
