Jakmile dorazili kluci do svého tábora, zasedli k ohništi. Sova ještě narychlo postavil ze zbylého dřeva hranici a Bugy ji podpálil. To už si kluci buřty napěchovali na klacky a čekali, až se oheň pořádně rozhoří.
A to už se většina kluků mačkala kolem něj, aby každý měl to nejlepší místo na opékání. Jedině Míša si šel lehnout, protože rána ho ještě bolela, a tak mu buřta opekl Puery. Všechny buřty byly i tentokrát výborné a mnozí snědli dva i tři. Po večeři pak Bugy vyzval Čumbrka, Zdeňka, Lukáše a Dana, aby došli do lesa na dříví. Ale ať si dávají pozor, že druhý úraz už dnes nechce. Kluci tedy poslechli a šli. Bugy si pak vzal kytaru a všem, co tu zbyli, zahrál zase pár countryovek a trempských písní. Když se ostatní vrátili z lesa a přichystali dříví, usedli i oni k ohni a začali přemýšlet nad dnešním dnem. A Bugy jim k tomu řekl:
„Kluci, myslím, že jsme dnes všichni udělali velice dobrý skutek. Udělat něco pro postižené děti je jedna z nejlepších věcí na světě. Až sem zítra přijedou, je to pro ně přeci trochu jiné než pro vás. Oni nevidí. A třeba ani vidět nebudou, a to až do konce svého života. Zkuste si to představit. Když my hrajeme hry se zavázanýma očima, jak se každý snažíte, aby už, už jste ten šátek měli dole. Oni si ale žádný šátek s očí sundat nemůžou. Musí žít pořád ve tmě. Musí si na to zvyknout a místo očí používat sluch, čích a hmat. Uvidíte, až je poznáte. Je to trochu jiný způsob života. Zítra až sem přijedou, je nikdo nebudeme rušit, než se tady s tím místem seznámí. A proto se my vydáme na celodenní výlet do El Casa. Včera jste se mne na to ptali, co že to je. Tak vězte, že je to takové hlavní město Čeksasu. Lidově se tomu říká westernové městečko. Mají tam koně, obchůdky a restaurace ve stylu saloonů a jím podobných podniků. Mají tam divadlo, kde se hrají westernová představení, dále školu lasování a mnoho dalšího. Proto si zítra připravte s sebou batůžky. Do něj dostanete každý pití, dále si do něj dáte pláštěnku a peníze, abyste si mohli něco koupit. A také věci na sprchování, protože se po těch dnech v přírodě také pořádně umyjeme v teplé vodě. A ještě něco. Oblékněte si své kovbojské oblečky. Tam se to hodnotí velice dobře.“
Kluci poslouchali. Na jedné straně se zkoušeli vžít do těch dětí, co sem zítra přijedou. A na druhé straně se už těšili na zítřejší na výlet. Ale zvládnou ho?
„Já myslím, že ten výlet určitě zvládnete,“ povzbudil je Bugy. A pak pokračoval. „Jste přeci na chození šikovní, což jste už dokázali cestou sem od vlaku. Mimochodem, víte jak se jezdilo na tábora před sto lety? To se nejezdilo, to se chodilo! Když se v roce 1912, konal úplně první skautský tábor, tak sraz měli kluci v Praze na Žižkově. A pak se na svůj tábor vydali pěšky! A vše, co potřebovali včetně táborového vybavení, si pěkně táhli sebou na dvoukoláku. Čtyřikrát dokonce museli na své cestě přenocovat. V Uhříněvsi, v Kutné Hoře, v Golčově Jeníkově a ve Světlé nad Sázavou. Teprve až pak dojeli na svoje tábořiště u Lipnice nad Sázavou. A teď pozor, tábor se tam tehdy konal celý měsíc! A pak zase stejně zpět.“ Kluci tedy teď přemýšleli, jaké to asi mohlo být na táboře před těmi sto lety.
„Avšak nyní už je pozdě,“ řekl Bugy, „zahraji vám tři písničky. A po ní všichni umýt, do spacáků a dobrou noc.“
pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
