Pod širákem se spalo pěkně. Hvězdná letní obloha nad hlavou, vždyť to je jeden z nejúžasnějších zážitků. Ráno, někteří z kluků ještě pospávali a někteří už si začali povídat, co v noci vše zažili.
Puery údajně slyšel houkat sovu, zato Martin spatřil nad sebou nějaké souhvězdí, což byla určitě Labuť. Bugy je už všechny pozoroval a když měl pocit, že se baví hlasitěji, než je zdrávo, řekl jim: „Tak kluci, když už jste vzhůru, probuďte ostatní. Je tři čtvrtě na sedm a půjdeme na věc!“
Puery s Martinem chodili od jednoho spáče ke druhému a opatrně se je snažili vzbudit. Někteří byli probuzeni skoro hned, ale někteří, jako třeba Rajče, ty vzbudit, to byl nad lidský úkol. Ale nakonec se jim to stejně povedlo.
„Tak, kluci,“ zavelel Bugy, nikdo si nezapomeňte pušky a tenisáky a jdeme. Půjdeme stejně jako včera. Opatrně, aby nás nikdo neviděl. A za křovím.
A tak šli. Tábor se pozvolna blížil. Když už byli téměř u něho, opět ho obklíčili kolem dokola. Teď už jen čekali na startovní hvizd.
„Pííísk“
Všichni naráz vyletěli a vběhli tábora. Bugy tu byl tentokrát jako jeden z prvních. A jak včera předpokládal, tři čtvrtě zdejšího osazenstva měla ještě půlnoc. Akorát Jirka, který se odněkud vracel, asi z latríny, si všiml nečekaného ataku a začal burcovat tábor. Avšak vletěl přímo Bugymu do rány a ten ho zasáhl svým tenisákem.
„Kluci nebojte se, vlezte jim do týpek a tam je jednoho po druhém zasáhněte! A běže, každý do jiného týpka, ať je všechny pobijeme!“
Kluci si rychle vzali Bugyho rady k srdci a vtrhli do stanů. „Dost stačí!“, ozývalo se mutujícími hlasy. A za chvíli začali ze stanů vybíhat nadšení malí. A ti velcí křičeli, jeden přes druhého: „Vzdáváme se, tábor je váš, dělejte si s ním co chcete:“
Kluky popadla radost, že už nemusí na zítřek spát pod širákem a že se už můžou nastěhovat do týpíček.
„A měli bychom je nějak potrestat, za to, že nám nechtěli dát tábor!“ Vykřikl Tom.
„To si piš, že je potrestáme!“ Odpověděl Bugy a všechny zavolal k sobě do kolečka.
„Tak, tábor jsme dobili a nyní bych prosil někoho z malých, aby sundal ze stožáru starou vlajku a pověsil tam vlajku naší. Kdo by to měl být?“
Zvoleni byli Michal a Puery, protože ti se nepodíleli na včerejším debaklu. Puery dostal do ruky vlajku a Michal vytáhl ze země stožár. Starou vlajku sundal a Puery tam zavěsil novou. Tu co si vyráběli na poslední předprázdninové schůzce jejich oddílu.
„A co s těma spáčema tady?“ zeptal se Bugy. “No za jejich snahu si přivlastnit náš tábor jim uděluji tento trest. Celý den vám budou pomáhat se vším všudy, co budete potřebovat. Nanosí vám sem věci, pomůžou vám s ubytováním, pomůžou vám stlouct postele a ešusovníky, připraví vám snídani, oběd i večeři a vše, co bude třeba táboře udělat či opravit. Na večer vám pak připraví slavnostní oheň. A pozor! Kdo z nich se bude hodně snažit, ten tu s námi bude moci zůstat i na celou dobu našeho tábora a pomáhat nám.“
Jak bylo vidět, nadšeni nakonec byli všichni. Jak malí kluci, tak ti velcí. Avšak, co se tady pak strhlo, neviděl zřejmě žádný z čeksaských táborů už hodně dlouho. Takové pracovité hochy, to by potřeboval snad každý tábor v republice. Mirek, Sova Lukáš a Čumbrk se pustili do nošení věcí od druhé strany jezera do tábora, Jirka a Dan šli připravovat Snídani a Zdenda s Kájou šli vyklízet zbylé věci z týpek. Jen co to měli hotové, vrhli se na ubytovávání malých kluků. Jedno týpko si obsadili Tom, Krokodýl, Péťa a Bořík , druhé týpko Míša, Puery, Vlčák a Třináctka si obsadili, třetí týpko si obsadili Rajče, Martin, Domča a Honzík, a čtvrté největší týpko Vojta, Matěj, Hlavička, Inka a Pavlík. Do pátého se pak nastěhoval Bugy Ze všech stanů se teď ozývalo ťukání kladiv, a křičení „Takhle to chci“ a „takhle ne“. Mirek, jako zkušený táborník, radil všem, jak má vypadat správný do země zakotvený ešusovník a Lukáš s Danem šli vykopat novou vsakovačku. Odpoledně se pokračovalo v tom co se nestačilo. Tak například Čumbrk se Zdeňkem si založili úspěšnou manufakturu na podstavce na batohy, aby neležely na zemi. Dále byla opravena nástěnka a jídelní stoly s lavičkami. To vše se konalo téměř až do večeře, dokud Bugy nesvolal všechny k nástupu. Jakmile zde byli všichni, začalo zhodnocení celého dne:
„Milí přátelé, chtěl bych vás všechny pochválit. Jak velké kluky, co vše tu pro vás udělali, tak i malé, jak jim pomáhali. Udělali jste tu veliký kus práce. Myslím si, že takové pomocníky tu budeme velice potřebovat. A proto vás tu všechny necháme i přes náš tábor. Jako rádce a instruktory. Malí, jste pro?“
A protože nikdo nebyl proti, byli starší kluci vyzváni, aby si postavili stany na vymezeném místě na kraji tábořiště. A tam můžou zde s ostatními přežít dalších dny na táboře. Až si stany postaví, vezmou si sekerky, pily a každý dva malé kluky a dojdou do lesa na dříví. Bude se totiž večer konat slavnostní táborák.
Pokračování příště
Hrdinové Čeksasu (seriál)
Další příběhy na mém blogu
