Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Horská túra z Pradědu na Červenohorské sedlo

Naplánoval jsem si výlet přímo do nejvyšších míst Jeseníků. Pěší túru po tzv. „jesenické magistrále“, která vede po zdejších hřebenech. Vydal jsem se od Ovčárny přes Praděd na Červenohorské sedlo.

Další den ráno jsem se probudil ve stanu. Jsem na horách a docela tu v noci bylo chladno. Ještě štěstí, že mne napadlo s sebou vzít deku, kterou jsem si nacpal do spacáku. Ale jsem ranní ptáče, protože nejsem zvyklý spát moc dlouho. Naopak probouzím se brzo. Díky tomu jsem mohl na svůj další jesenický výlet vyrazit už po šesté hodině ranní. Důvod byl ten, že jsem se musel včas dostat do Jeseníku na autobusové nádraží. Je to tři kilometry a bohužel tam odtud nic nejede. Žádný autobus, pouze pěšky. A navíc tam sehnat ještě něco ke snídani. Ale byl jsem tam naštěstí včas, tak jsem se ještě prošel po náměstí.

První zmínka o Jeseníku je z roku 1267 (vláda Přemysla Otakara II.). Ovšem, to se ještě jmenoval Frývaldov. Toto jméno nesl až do roku 1947. V 17. století město negativně ovlivnily čarodějnické procesy, které si jen v samotném Jeseníku vyžádaly na 102 obětí. Hrozné. V 19. století tu díky Vinzenzovi Priessnitzovi vznikly vodoléčebné lázně (viz Lázně Jeseník (fotoblog). Ze zajímavých staveb bych zmínil vodní tvrz z počátku 15. století, renesanční radnici ze 17. století a nebo novorenesanční kostel z konce 19. století.

Ve tří čtvrtě na osm mi z autobusového nádraží odjížděl autobus ve směru na Karlovu Studánku. Shodou okolností jsem tu narazil i na jednu starší paní se dvěma vnoučaty, se kterými jsem se náhodou potkal den předtím při prohlídce jeskyně Na Pomezí (viz Pěšky z Lipové do Jeseníka). A tak jsem nastoupil do autobusu, který mne odvezl až do Karlovy Studánky.

Z Karlovy Studánky sice odjížděl autobus kyvadlové dopravy jen za deset minut, ale i tak jsem se tu prošel a udělal pár fotografií zdejších lázeňských budov. První písemná zmínka o Karlově Studánce je z roku 1554 (vláda Ferdinanda I. Habsburského). Název „Karlova Studánka“ není kupodivu podle Karla IV., ale podle arcivévody Karla Ludvíka Rakousko-Těšínského, který v bitvě u Aspern roku 1809 porazil Napoleona. Už ze 17. století pocházejí zprávy o léčebných účincích zdejších pramenů. V 18. století byl objeven pramen Maxmilián a začátkem 19. století pramen Karlův. To zapříčinilo vzniku zdejších lázní, kde se dodnes léčí pacienti s cévními, kloubními a páteřními obtížemi, a také pacienti po onkologických nemocech.

Když přijel autobus zdejší kyvadlové dopravy, vyvezl jsem se s ním až k Ovčárně, kde jsem započal svojí dnešní pěší horskou túru. Chata Ovčárna vznikla roku 1863 pro potřeby pastevců ovcí, jak také říká její název. S rozvojem turistiky se však stávala jedním z mála míst, kde bylo možno si odpočinout, přespat a kde bylo možné dostat i jednodušší stravu. V roce 1949 se dostala do správy československé armády a dnes slouží jako vojenská zotavovna. Kromě toho je tu i lyžařské středisko s několika vleky.

Já jsem se odtud vydal po červené turistické značce nejdříve na Petrovy kameny. Je to třetí nejvyšší vrchol v Jeseníkách o výšce 1446 metrů nad mořem. Ovšem kromě toho je to hlavně magická skála, která přitahovala lidi odedávna.  Co se týká jejího názvu „Petrovy kameny“, nalezl jsem v literatuře hned dvě pověsti. Podle jedné se zde údajně zjevil Sv. Petr. Že by něco podobného jako to, čemu jsem se věnoval v článku „Za mariánskými zjeveními v Česku“? Podle druhé pověsti dostaly název po mladém kováři, který se zde ukryl se svojí dívkou, dcerou správce sovineckého panství, když prchali před jejím otcem.

Je docela možné, že už odedávná mohly sloužit jako oltář pro pohanské oběti. Zda tomu tak bylo, nevím, ale později byla skála považována za místo sabatů čarodějnic ze severní Moravy a Slezska. V 17. století to došlo až tak daleko, že na Jesenicku docházelo k tzv. čarodějnickým procesům, při kterých některé z obviněných čarodějnic pod nátlakem přiznávaly, že létaly na sabat právě na Petrovy kameny. Obviněné osoby většinou skončily na zapálené hranici. Tady na Jesenicku bylo obětí minimálně na 250. A nebyly to jen ženy. Občas se objevovali i muži. A co je nejhorší, dokonce i děti! Tak se například v roce 1651 stal jednou z obětí i osmiletý hoch z Dolní Lipové, o němž se zmiňuji v reportáži ze svého výletu „Pěšky z Lipové do Jeseníka“. Bohužel až ke kamenům se člověk nedostane. Když jsem k nim dorazil, dokonce tu stál horský strážce ze psem, který mi potvrdil, že se k nim nesmí. Nevadí, alespoň jsem si je vyfotil (viz Mystický Praděd a Petrovy kameny). A pokračoval dál.

Musel jsem sestoupit znovu k Ovčárně, protože jinak se na Praděd, nejvyšší horu Jeseníků bohužel odtud nedá dostat. Cestou jsem šel ještě kolem dalších zdejších chalup, a to chaty Barborky a kurzovní Kurzovní chaty. A tak už jsem stoupal až k 1492 metrů nad mořem vysokému Pradědu. Cestou jsem samozřejmě fotografoval, a tak vznikl fotoblog „Mystický Praděd a Petrovy kameny

Když jdete do nejvýše položených míst, tak ve většině jiných českých hor (Šumava, Český les, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Javorníky) si můžete být jisti, že tam někde narazíte na státní hranici. To se zde v Jeseníkách neděje. Ale tady na Pradědu vede historická hranice mezi Moravou a Slezskem, dále hranice mezi okresy Šumperk a Bruntál a též hranice mezi Olomouckým a Moravskoslezským krajem.

Ovšem i Praděd má své tajuplné pověsti. Je pojmenován podle po místním horském duchovi. Také se mu říká „Altvater“, Je to taková místní obdoba krkonošského Rýbrcoula, neboli Krakonoše. Zpodobňován je jako vousatý stařec s mechovým kloboukem a sukovicí. Je jakýmsi spravedlivým duchem zdejších hor a uvnitř své hory hlídá ukryté poklady.

Když jsem dorazil až na vrchol, samozřejmě jsem nemohl vynechat návštěvu zdejší věže, která slouží i jako rozhledna.  Dokončena byla v roce 1983. Je to 162 metrů vysoký vysílač. Kdybych se dostal až na jeho vrchol, byl bych výš, než je nadmořská výška Sněžky, ze 1602 metry nejvyššího vrcholu Česka. Ale dostal jsem se jen na plošinu, která se nalézá zhruba v jeho polovině. Ale i tak tu je nádherný výhled. Co mi přijde trochu zvláštní, je to, že i když jste prokazatelně na nejvyšší hoře v okolí, přeci jen vás nějaký zrakový klam nutí si myslet, že některé z okolních vrcholů jsou vyšší. A tak jsem tu začal fotit i další svůj fotoblog, a to „Jesenická panorámata“.

A tak jsem se vrátil na rozcestí, ze kterého jsem se dal po červené turistické značce k chatě Švýcárně. I toto byla původně salaš. Tu nechal postavit v roce 1829 kníže Alois Josef II. z Lichtensteina. Užíval  ji i Johan Aegerter z Oberewillu, což byl bača ze Švýcarska, a tak vznikl její dnešní název „Švýcárna“. Ale jak se zde začala rozmáhat turistika, nechal ji kníže Jan II. z Lichtenstejna v roce 1887 přestavět na novou srubovou chatu určenou pro turisty. Dnes chata slouží potřebám turistů, sportovců a je tu i jídelna. I já jsem se naobědval.

Také jsem si vyfotil zdejší stádo skotského náhorní skotu, kterým zdejší farmáři obnovují tradiční způsob hospodaření na horských loukách. A pak pokračoval dál.

Prošel jsem slatě nad Česnekovým dolem, jenž je tak pojmenován proto, neboť zde roste vzácný česnek sibiřský.

Cesta pak vede přes Malý Jezerník na Výrovku, kde se stoupá po takovýchto skaliskách.

Když jsem sestupoval z Výrovky, narazil jsem snad na jednu z největších kamenných mohylek, jakou jsem kdy viděl. A tak jsem si ji vyfotografoval. Někdo si tu s ní musel opravdu vyhrát.

V Jeseníkách jsem také často narážel na takovéto sruby, které umožňují turistům schovat se před nepřízní počasí. Tento je na svahu Velkého Klínovce.

Ale to už se pomalu dostávám k mému dnešnímu cíli. Zdálky už vidím Červenohorské sedlo. A protože mám ještě asi pětadvacet minut čas, než mi přijede autobus, tak se tady samozřejmě projdu a vyfotím si to tu. A tak vznikl  můj článek „Červenohorské sedlo (fotoblog)

Horské středisko Červenohorské sedlo leží zhruba 6 kilometrů od Koutů nad Desnou. Odtud sem vede hlavní silnice, která se sem kroutí po hned několika složitých serpentinách. Takže, když na něj vyjíždíte, je to zážitek i v tomto směru. Však tudy odedávna vedla stará obchodní stezka, která spojovala Moravu se Slezskem. Však také tudy vede i hranice mezi oběma historickými celky. První stavbou, která tu stávala, by l v 19. století zájezdní hostinec. Sloužil především formanům, kteří vozili dřevo a uhlí do zdejších továren. Později, když se postavila železnice, začalo Červenohorské sedlo sloužit především turistům a lyžařům.  Od té doby tu vzniklo několik staveb, které slouží především jako hotely a ubytovací zařízení.

Nastoupil jsem na autobus a sním se vrátil zpět do Jeseníku. Mám za sebou cca šestnácti kilometrovou trasu po hřebenech. Na můj vkus to sice není úplně moc, ale když k tomu ještě připočtu dvakrát tři kilometry z kempu Bobrovník do Jeseníku, tam a zpátky, tak jsem dnes ušel přes dvacet kilometrů.

 Použité zdroje:

Wikipedie, místní informační tabule, odkazy použité v článku

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991 

http://ovcarna.ceskehory.cz 

použitá mapa: www.mapy.cz

foto: Libor Čermák

Související reportáže z dalších letošních výletů:

60. Pěšky z Lipové do Jeseníka

59: Pěší výlet podél Sázavy

58: Na inline bruslích z Nymburka do Libice

57: Pěší túra kolem Úštěku

56. Na kole podél Labe

55. Pěšky z Kbel do Staré Boleslavi

54: I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta

53: Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky

52: Ze Žebráku po magických místech Berounska

51: Pěšky kolem Jílového

50. Pěší túra do Kolína

49: Pěší túra po Křivoklátsku

48: Pěší túra předjarní Šárkou

47: Na běžkách kolem Chuchle

46: Na běžkách jihovýchodní Prahou

1-45: výlety a tramping

dovolená 2013 - Jeseníky

Autor: Libor Čermák | středa 28.8.2013 13:37 | karma článku: 20,89 | přečteno: 1805x
  • Další články autora

Libor Čermák

Legenda o Manitouovi a jeho pomocnících

Dnes začíná můj nový seriál ze žánru sci-fi western. „Cesta za tajemnou čelenkou“, kde se budete setkávat s mladým kovbojem Tomem a jeho indiánským kamarádem Tokakuou. A nejen s nimi, ale i se záhadnými a tajuplnými úkazy.

1.1.2023 v 11:51 | Karma: 7,07 | Přečteno: 213x | Poezie a próza

Libor Čermák

Letní Vánoce Páti a Zláti

Dnes na Štědrý den bych sem dal další vánoční pokračování mého cyklisticko - cestovatelského seriálu pro děti a mládež "Páťa a kolo Zláťa". Tentokrát se vydáme do Orlických hor do dělostřeleckých pevností a k pohyblivému betlému.

24.12.2022 v 6:24 | Karma: 10,02 | Přečteno: 131x | Cestování

Libor Čermák

Zásadně vyjmenovávám třináct planet sluneční soustavy. Propadl bych také u dětí?

To byla zase aféra. Jeden z kandidátů na prezidenta před dětmi špatně vyjmenoval planety sluneční soustavy. Kdyby se ale zeptali mně, já bych jim planet vyjmenoval rovnou třináct. A je mi jedno, zda se jim to bude líbit nebo ne.

20.12.2022 v 6:20 | Karma: 34,40 | Přečteno: 1186x | Společnost

Libor Čermák

Záhadné tajemství českých vulkánů

Komorní hůrka, Říp, Bezděz, Zebín a další. To jsou místa, která spojují dvě věci. Jednak to jsou hory sopečného původu a pak se k nim vážou lidové pověsti, které odkazují na skutečný původ těchto hor a předhonily tak i vědce.

6.12.2022 v 9:45 | Karma: 16,37 | Přečteno: 538x | Věda

Libor Čermák

Používal někdo v dávnověku podobné zeměpisné souřadnice jako my?

Zajímavost, která mě v poslední době fascinuje, se nazývá 50. rovnoběžka. U nás v Česku na ni můžeme vysledovat velmi zajímavé archeologické lokality, které se navíc nalézají poblíž křížení s významnými poledníky. Co to?

1.10.2022 v 10:36 | Karma: 22,77 | Přečteno: 1642x | Věda
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

USA uvalily nové sankce na stovky subjektů. V Rusku, Číně i na Slovensku

2. května 2024  6:49

Spojené státy americké uvalily nové sankce na stovky osob a právnických subjektů. Souvisejí hlavně...

Zřícená dálnice v jižní Číně má již 36 obětí, další pátrání komplikuje počasí

2. května 2024  6:23

Nejméně 36 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...

Poslanci mají jednat o změně zákoníku práce, o minimální a zaručené mzdě

2. května 2024  5:42

Poslanci by měli na mimořádné schůzi začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela...

Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky

2. května 2024

Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...

Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene

S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...

  • Počet článků 2384
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1899x
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám