V tomto článku bych se chtěl zamyslet, zda existují jiné světy, vesmíry či prostory, o kterých my prostí pozemšťané zatím nevíme. A co si myslíte vy, čtenáři?
Vzorec na výpoeet vícerozmirné krychle (kvádru)Libor Eermák
Představme si, že bychom se narodili jako zvíře, které například nevidí (krtek, žížala apod.). Žili bychom tak ve společenství tohoto živočicha, který nikdy nespatří světlo. A teď si představme, že se v tomto společenství najde jedinec, který začne svému okolí šířit způsobem svým vlastním hypotézu, že je nějaká zelená tráva, modré nebe či žluté slunce. Jak se asi na něj budou tvářit příslušníci jejich živočišného druhu? Nejspíš tak, že jde o nějakého vyšinutého jedince. Vždyť nikdo z jejich živočišného druhu ještě nic takového neviděl, tak proč by něco takového mělo existovat? Samozřejmě toto je pouze přirovnání toho, co se může občas dít i mezi námi lidmi. Zkusme se například vžít do prostého pasáka ovcí, který dle nejrůznějších pověstí pásl své stádo na úpatí hory Blaník. Když se dostane do jeho útrob a tam se setká se Svatováclavským vojskem a posléze vyjde zase zpět na povrch, tak zjistí, že za tu dobu uplynul celý rok. Samozřejmě jen pověst, namítne člověk 21. století. Jenomže podobné příběhy se vážou i k nedaleké hoře Svidník a navíc i obdobný časový posun je znám i z dalšího druhů pověstí – velkopátečních pokladů ukrytých ve skálách. A tak se mi stále honí hlavou, zda všechny ty hory se spícími vojsky nebo ty skály s ukrytými poklady nejsou spíš přechody do nějakých jiných, nám neznámých dimenzí, kde platí nějaké jiné fyzikální zákony, když chvíle tam se rovná roku tady.
Myslím si, že je velice pravděpodobné, že existují nějaké reality, na které my lidé zatím nestačíme se svým vnímáním světa. Určitě nejsme bytosti, které by svými pěti smysly dokázali pozřít všechny jeho zákonitosti. Zcela jistě jsou věci, na které nás naše evoluce zatím nestačila připravit. Proč by tedy neměly existovat paralelní světy, či nějaké duchovní oblasti nebo třeba i vícerozměrné prostory a další neznámé reality?
A nyní vám ukážu, že právě o těchto vícerozměrných prostorech již umíme teoretizovat. Když jsem před jedenácti byl ještě na střední škole, jednou jsem si pro zábavu odvodil vzorec (viz přiložený obrázek nahoře), podle kterého se dá spočítat, jak by taková mnohorozměrná krychle (nebo i kvádr) mohly vypadat, pokud se to tedy ještě dá nazvat krychlí (nebo kvádrem). Není to vzorec nijak složitý.
„P“ v něm znamená počet částí, které dané těleso obklopuje. Můžeme tak například vyšetřovat počet hran, počet stěn, vrcholů a dalších.
„n“ znamená, v kolika rozměrném prostoru se pohybujeme. To znamená, že pokud například vyšetřujeme krychli, budeme počítat s trojkou. Pokud budeme vyšetřovat čtverec, budeme počítat se dvojkou. Pokud budeme vyšetřovat něco jako hypotetická „třináctirozměrná krychle“, budeme místo „n“ počítat se třináctkou.
„k“ znamená, kolika rozměrnou část zjišťujeme. Pokud nás zajímá počet stěn, budeme počítat se dvojkou. Pokud nás zajímá počet hran, budeme počítat s jedničkou. Pokud nás bude zajímat něco rozměrnějšího, budeme počítat s takovým číslem, kolik zjišťovaná část má rozměrů.
„!“ tzv. faktoriál neboli součin všech přirozených čísel menších a rovných zmíněnému číslu
Zkuste si to schválně spočítat na jednoduchých věcech, jako jsou úsečky, čtverce či krychle a uvidíte, že vám to bude vycházet. A když to vychází v tomto pro nás běžně představitelném prostoru, proč by to nemělo jít i v tom prostoru vyšším, který zatím vnímat neumíme?
A nakonec mám ještě jednu otázku. Když se takovými to vícerozměrnými problémy dokáže zabývat pouhý středoškolák, proč by takové věci nemohly být pro hypotetického stvořitele univerza naprosto běžnou součástí jeho práce?
www.sweb.cz/cermak.libor/prostory.htm
Libor Čermák
