Rosťa už pomalu zapomněl na svoje neporozumění s Davidem. Za týden rozhodl, že se za ním zase do parku podívá. Ty dny mezitím stejně propršely, a tak bruslit vůbec nešlo.
A tak si obul obě brusle a jel k altánu. Jenže, když tam dorazil, tak, ať se díval, jak se díval, Davida tam nikde neviděl. Zkontroloval, jestli má dobře zapnuté obě přezky, jestli má správně zašněrovány brusle a také zda má dobře nasazeny chrániče i s přilbou. Žádný nedostatek nikde nebyl. Že by se mu tedy David schoval? Objel celý ochoz altánu. Svého kamaráda volal na všechny čtyři strany. Vydal se i na projížďku parkem, ale inlainový duch nikde. Ještě se znovu vrátil k altánu, ale opět nikde nikdo. Dokonce ani na bruslích nikdo kolem nejel. Napadlo ho tedy vejít přímo dovnitř altánu, kde se tehdy s Davidem poprvé seznámil. Dveře byly naštěstí otevřené, a tak tam vešel. A co spatřil? Všude jen samý papír a zápach! Co to? Ale David, jako by se po něm zem slehla. V tom si vzpomněl na to, co mu posledně řekl, když odcházel. A tak zvolal:
„Já to přeci nemyslel vážně. Jenom mi ujely nervy. Davide slyšíš mě? To víš, že jsem rád, že tě mám! Kam ses mi schoval?“ Nikdo se však neozýval.
Posadil se tedy na jednu polorozbitou židli, která byla asi tou nejlepší věcí, která se uvnitř nacházela. A byl z toho všeho smutný. Vtom si všiml jednoho papíru, který ležel zhruba dva metry před ním. Ten byl na rozdíl od ostatních zcela čistý a bylo na něm něco napsáno propiskou zlaté barvy. To ještě nikdy Rosťa neviděl. V životě se setkal pouze s modrou propiskou, kterou používal ve škole. Pak s červenou. Tou mu paní učitelka opravovala chyby. A doma měli ještě černou. Jeho zvědavost ho tedy ovládla. A Rosťa se tedy odvážil ten list papíru sebrat ze země. Vzal ho do ruky a začal si ho potichu předčítat. Jakmile s tím začal, nemohl věřit vlastním očím. Vždyť to vypadalo, jako dopis pro něj! Stálo tam:
„Milý Rosťo,
posledně jsi mi řekl, že lituješ toho, že jsi se začal se mnou přátelit. a také, abych si sehnal na vysvobození někoho jiného. klidně si někoho jiného najdu. Sice nevím, kdy to bude, protože najít někoho takového, jako jsi ty, je velice těžké. Je však také možné, že jsi, začal svého neuváženého kroku litovat. Jinak bys mě asi sem hledat nešel. A nenašel bys zde ani tento dopis. Nezapomeň, když mluvíš s duchem, nemůžeš svá slova vyslovovat na lehkou váhu. Ale já si to uvědomuji, protože jsem býval také takový kluk jako ty. Pokud skutečně chceš obnovit se mnou přátelství, a také, abych tě i nadále učil, dávám ti ještě jednu šanci. Musíš se svými inline bruslemi na nohou uklidit tento altán a jeho okolí. Včera večer tu řádili Železňáci a udělali tu tenhle strašný nepořádek. Pokud se ti to vše podaří do dnešní půlnoci, bude naše přátelství trvat jako předtím. Jestli ne, tak už se hold nikdy neuvidíme. Držím ti palce, abys to dokázal. Pokud se ti to nepovede, tak se měj, nevzpomínej na mě ve zlém a snad se ti podaří naučit Dobře jezdit na bruslích i beze mě.
Ahoj, tvůj kamarád, učitel a přítel do nepohody, David“
Pokračování příště:
Předešlé díly seriálu Inlajnový duch (seriál):
7. díl: Hodně tvrdý trénink
