Nevím, nakolik to čtenáři tohoto blogu ví, ale 1. srpen se odedávna na našem území slavil jako poměrně významný svátek. Jeho název je Lugnasad a jak je patrné z jeho názvu, jedná se o prastarou keltskou slavnost. A během roku nebyla jediná.
Historie této země je všeobecně vnímána jako dějiny slovanského národa Čechů, jenž do této země přišel na přelomu 6. a 7. století. Ovšem to by byl velký omyl, neboť i v prehistorických dobách tu byl čirý ruch. Ať už to jsou nálezy neandrtálců v jeskyni Šipka u Štramberku, Věstonická Venuše z pozdního paleolitu či kultury knovízské, milavečské nebo lužické v době bronzové. Nejvýznamnější část pravěku však spadá do období mezi 8. století př. n. l. a 1. stoletím n. l., kdy u nás panovala doba železná. První polovina tohoto období se nazývá doba halštatská, jejíž název je odvozen od pohřebiště u Hallstattu v Rakousku. Název druhé poloviny období je doba laténská, což je odvozeno od keltského naleziště La Tene ve Švýcarsku. Toto období je u nás spojené hlavně s Kelty. U nás měli domov především kmeny Volků a Bójů, podle kterých dostala Česká kotlina první název - Boiohaemum – Bohemia
Tento národ měl i zvláštní náboženství. O Křesťanství tehdy ještě nikdo neslyšel, ale to neznamená, že by tito lidí nevěřili v nějakou vyšší moc. Prostě měli svůj projev duchovního života. Například se tito naši dávní předkové upínali k přírodě. Uctívalo se duchy kamenů, stromů nebo vod a vše bylo vedené jejich kněžími - druidy, kteří neměli jen náboženský význam, ale i politický. V keltském kalendáři bylo i několik svátků. Co mne však zvlášť těší, je to, že některé z těchto svátků se svým způsobem promítly i do pozdější kultury křesťanské. A to neplatí jen o Vánocích či Velikonocích, ale i třeba o Dušičkách nebo Hromnicích. Ale kupodivu se i dnes najdou takové náboženské společnosti, kterým právě toto vadí a kvůli tomu, že to má kromě křesťanských základů i ty předkřesťanské, tak je prostě odmítají slavit. A to i přes to, že se odvolávají na Bibli. Můj názor na tuto věc je ale takový, že pokud zjistím, že některý svátek má původ ve více kulturách, tak naopak má pro mne větší duchovní hodnotu a o to raději ho slavím. A to platí i těch svátcích, které mají kromě křesťanské tradice i původ ve hlavních čtyřech keltských svátcích, které se tehdy slavívaly každý čtvrtrok. Nyní bych je rád nastínil.
S A M A I N
Právě SAMAIN, slavený 1. listopadu měl funkci i nového roku, kdy končilo teplé období a začínalo studené. Svátek se týkal hlavně světa zemřelých, neboť Keltové věřili, že právě tehdy se otevírají brány mezi světem zemřelých a žijících. Zemřelí tak mají možnost navštívit svět, který již jednou obývali. Patronkou tohoto svátku byla bohyně Cailleach. Byla to stařena která byla spojována se smrtí. Lidé se scházeli společně ve svých domovech, zapalovaly se zde ohně a někdy se i věštilo. Samain se však zachoval až do dnešních dnů, a to v několika podobách. Nejznámější jsou dvě. První podobou je oslava přistěhovalců v Severní Americe, kde se pořádají karnevaly se strašidly, zvané Halloween. Druhá podoba, jak už jsem se zmínil, se přenesla do křesťanské tradice a není ničím jiným než Památkou zesnulých, lidově Dušičkami.
I M B O L C
V pořadí již druhý svátek se oslavoval vždy 1. února. Jmenoval se Imbolc a jeho smyslem bylo duchovní očištění před znovu se blížícím jarem. Byl zasvěcen keltské bohyni Brighid. Mezi zvyky, které se při něm udržoval, bylo zapálení malých ohníčků před vchodem do domů, což mělo symbolicky chránit před kroupami a bouřkami. Časem se dostal i do křesťanské tradice jako svátek Uvedení Páně do chrámu či dříve očištění Panny Marie. Není to nic jiného než Hromnice slavené 2. února.
B E T L T I N E
Svátek Beltine byl druhý nejvýznamnější keltský svátek a bylo to jakési keltské pololetí. Nastával vždy na 1. května a znamenal konec studeného a začátek teplého období roku. Někdy se mu též říkalo Cétshamain a byl spjatý s bohem Belenem. V předvečer tohoto dne se obvykle zapalovaly velké vatry (keltsky bel tine), jež měly přilákat teplo. Také se poprvé vyháněl dobytek na společnou pastvu a dokonce musel ohněm procházet, aby byl uchráněn před všemi nemocemi. A čím je tento svátek pro nás významný, že se ho podařilo zachovat do současnosti. Jen se přeměnil na pálení čarodějnic. A je jen náhoda, že právě květen, měsíc jako takový, který začíná 1. května, je v římskokatolické liturgii zasvěcený Panně Marii?
L U G N A S A D
A konečně dnešní Lugnasad. Slavíval se několik dní a jeho začátek byl právě 1. srpna. Byl spojován s bohyní Matkou Zemí neboli také Danou a s legendárním keltským bohem Lugem (odtud lugnasad. Jeho součástí byly svatby, lidové veselice, soutěže, sport a v jeho průběhu se nesměly projevit projevy nenávisti. Slavnost začínala v první den o východu slunce, kdy jeden z druidů odtrhl několik klasů z první úrody, položil je na posvátný kámen a poděkoval za úrodu bohům. Z jeho zrní se pak udělala mouka a z ní pak placka,kterou pak ostatní zkonzumovali. Slavnosti se také vždy konaly na nějakém posvátném pahorku nebo u mohyly. Možná také, že k podobným účelům sloužily i záhadné kameny, kterým říkáme menhiry. I tento svátek se přenesl do současnosti. Například ve formě tradičních Dožínek a z liturgického roku je mu nejblíže svátek proměnění Páně, slavený 6. srpna na památku biblické události, kdy Ježíš vystoupil společně se třemi apoštoly na horu Tábor, kde rozmlouval s Mojžíšem a Eliášem.
Co však říci závěrem? Že obdobné spojitosti se určitě naleznou i mezi svátky jiných náboženství. A domnívám se, že právě toto je jedna možnost, jak ve smyslu mého dřívějšího článku „Je třeba hledat spojnice mezi náboženskými směry“ tyto další spojitosti hledat.
Zdroje a doporučená literatura
Filip J.: Keltská civilizace a její dědictví, Academia, Praha, 1995
Šiška V.:SVÁTEK IMBOLC - 1. února
Šiška V.: SVÁTEK BELTINE - 1. května
Šiška V.: SVÁTEK LUGHNASAD - 1. srpna
Související články v rubrice Keltové
