Dlouhá bílá žhnoucí kometa…
Tak se to alespoň zpívá v jedné známé písničce. Ovšem ohledně té žhnoucí komety je pravda trochu někde jinde. Většina komet se totiž skládá z prachu a ledu, což má k pravému žhnutí jaksi daleko.
A to kometa také dokázala udělat s fantazií mojí, když jsem byl ještě dítě. V roce 1986 se všude mluvilo o Halleyově kometě, která tehdy byla ve svém přísluní. Já jsem byl v té době ve druhé třídě ZŠ a právě jsem se začal dozvídat své první vědomosti o vesmíru. Informace o Halleyově kometě, i přesto, že tehdy nebyla úplně ideálně pozorovatelná, mě samozřejmě nemohly minout. Dětská fantazie udělala hodně. V mé hlavě se například začaly honit nejrůznější pohádkové příběhy, jejími hlavními postavami byla (na místo zvířátek ) Halleyova kometa, Sluníčko, Země, Mars a další kosmická tělesa. Škoda jen, že jsem je časem pozapomínal, třeba by z toho dnes mohly být hezké příběhy pro děti. Snad jen má pohádka „Jak se planety učily bruslit“ je trošku vzdáleně připomíná. Nebo, když byl například maškarní ples, nechal jsem si na sebe udělat masku komety. Ku podivu jsem se v tom tenkrát cítil lépe, než kdybych šel třeba za vodníka nebo za čerta, neboť to bylo něco, co mi tehdy bylo bližší. A nebo jsem dokonce nedávno objevil pohled, který jsem tehdy adresoval přímo Halleyově kometě: „Milá kometo Halley, až z planety Země Libor Čermák“ Hold fantazie sedmi-osmiletého kluka se zájmem o všechno možné dokáže udělat hodně. Ovšem jak je to s kometami doopravdy?
- Krátkoperiodické komety jsou tělesa s protáhlou eliptickou dráhou a jeden její oběh trvá méně než 200 let. Za jejich domov je považován Kuiperův pás, což je oblast, kde se například nalézají trpasličí planety typu Pluta nebo Eris (Jak pak znáte vnější část sluneční soustavy?)
- Dlouhoperiodické komety mají také eliptickou dráhu, ale tak protáhlou, že jejich oběh trvá více než 200 let. Oběžná dráha těchto komet vede daleko za dráhu Neptuna či Pluta a to možná až do Oortova oblaku komet, jehož hypotetické umístění astronomové předpokládají ve vzdálenosti 2 000 – 200 000 astronomických jednotek (astronomická jednotka = vzdálenosti Slunce - Země), tedy ještě dále, než se vyskytuje nejvzdálenější známý objekt sluneční soustavy - Sedna.
Tak se komety pohybují v rámci sluneční soustavy. Ale jak se na své cestě dostávají více do blízkosti Slunce, začnou se zahřívat a jejich vnější ledové vrstvy postupně vypařovat. Tento vypařovaný plyn a prach pak samozřejmě osvětluje Slunce a my tak vidíme onen nádherný chvost. Ten může nabrat třeba až takovou délku, která se rovná vzdálenosti Země od Slunce a i více. Z tohoto důvodu nemůže nikdy onen chvost směřovat od objektu směrem ke Slunci, ale vždy od něj, a to i při zpáteční cestě. Když pak do těchto odpařených pozůstatků komet vletí na své oběžné dráze naše planeta, tak pak je můžeme pozorovat, jak proniknou do naší atmosféry v podobě meteorických rojů. Je to trošku zvláštní. Zatímco kometám lidé přisuzují samé neštěstí, tak tomu, co z nich zbude – meteorickým rojům a jejich pozorování, naopak splnění všech svých tajných přání.
Pojďme se nyní podívat na některé známější komety podrobněji:
H a l l e y o v a k o m e t a
K o h o u t k o v a k o m e t a
H y a k u t a k e
H a l l e B o p p
K o m e t a M c N a u g h t
S c h o e m a k e r L e v i 9
H a r t l e y o v a k o m e t a
Zdroje včetně fotografií:
Wikipedie,
odkazy uvedené v článku
Souček L.: Nebeské detektivky, senzace a záhady, Baronet, Praha, 1997
Hlad O., Pavlousek J.: Přehled astronomie, Polytechnická knižnice, Praha, 1990
Související články:
Autor: Libor Čermák |
neděle 7.11.2010 15:45 |
karma článku: 19,23 |
přečteno: 3180x