Americký podnikatel Elon Musk vzbudil pozdvižení, když do tweetu napsal, že pyramidy postavily mimozemšťané. Já už jsem toho o egyptských záhadách napsal tolik, a tak bych chtěl v této záležitosti upozornit na jednu českou stopu.
To zas bylo panečku vzrušení. Přední americký podnikatel a vynálezce, který umí poslat lidi do vesmíru, se ve svém pátečním tweetu dal na stranu archeoastronautických badatelů, když napsal, že egyptské pyramidy postavili mimozemšťané. A vtom jak z krabičky opička na pérku vyletěli egyptologové, aby se proti takovémuto názoru ohradili. A tak zvou Elona Muska do Egypta, aby se tam přesvědčil, že tamější pyramidy postavili lidé. (viz https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/pyramidy-postavili-mimozemstane-napsal-musk-egypt-se-zlobi-40332240)
Podle mého názoru je však egyptský dávnověk obestřen mnohým tajemstvím a spousty záhad, egyptské pyramidy nevyjímaje. Na svém blogu o tom mám dokonce jednu celou rubriku ze svých článků (viz Záhady starověkého Egypta). Když jsem o tomto názoru Elona Muska doslechl, nemohl jsem si na něco nevzpomenout. Letošní karantény mě přiměly i k tomu, že jsem četl více knížek než normálně. A mimo jiné jsem se na jaře i začetl do nejnovějších vydání knížek českého spisovatele, pedagoga a archeologa Eduarda Štorcha (1878-1956). Pořídil jsem si například nová vydání jeho čtyř knížek: Lovci mamutů, Osada Havranů a U Velké řeky, Minehava a Bronzový poklad. Ty v uplynulém roce vydalo nakladatelství Albatros. Jsou zajímavé i tím, že je ilustroval slavný český výtvarník Zdeněk Burian. A navíc jsou opatřeny i doslovem, kde se vypráví o historii vydání těchto knížek.
Nyní bych se chtěl zaměřit na posledně jmenovanou knížku, a to "Bronzový poklad". Je to román z doby bronzové (jež se ve Střední Evropě se datuje do období mezi lety 2300 - 800 před naším letopočtem), který je založen na skutečném archeologickém nálezu bronzových jehlic u Nečína (okres Příbram). Skrček, mladý hrdina tohoto příběhu, se během své cesty setká se skupinou kupců, kteří se utáboří na soutoku Vltavy a Kocáby, tedy v místě dnešních Štěchovic. A jeden z kupců jménem Jestřáb vypráví ostatním svůj příběh, jak se na svých cestách dostal až do Egypta.
A tak cituji z knížky:
"Jednou jsme se udiveně dívali na podivuhodné pravidelné špičaté hory, stojící v rovině nedaleko řeky. Není takových hor už nikde na světě. Ptal jsem se na ně, a pokud jsem mohl rozumět, všichni mi říkali, že ty velké hory stavěli lidé z kamenných balvanů. Říkal jsem jim, že to není možné, ale pevně si stáli za svým, že prý na rozkaz faraónův nesmírné zástupy lidí musily stavět ony špičaté hory, vysoké až do nebe. A ty kamenné hory stojí prý od pradávných dob, takže jejich s tavbu už nikdo nepamatuje.
Kvečeru, když byl čas na odpočinek, nedalo mi to a šel jsem až k samotným horám, podívat se na ně zblízka. Jsou vskutku postaveny z velikých, pravidelně přitesaných balvanů. A je směšné říkat, že je postavili lidé. Ani otesat ani ohladit tak velké balvany člověk nedokáže, to ať mi nikdo nepovídá. Veliký duch jistě ztrestá takovou vychloubačnost, ježto jen on sám může takovou horu postavit, jako postavil všechny tyhle hory u nás. Prohlédl jsem si důkladně všechny ty balvany a povídám, že lidská síla takovým ohromným balvanem, těžkým jako skála, ani nepohne. Kdežpak aby je lidé mohli pokládat do výšky na sebe. Nesmysl! Proč by je také lidi stavěli, ne? Má to nějaký smysl, stavět v rovině horu z kamení?"
"A což kdyby to byla mohyla?" podotkl Kelta.
"Mohyla? Hm, hm! U nás stavíme mohyly z kamenů, pravda, ale jen tak vysoké, nebo nejvýš takhle vysoké, co rukou dosáhnu. A kameny do mohyl skládáme jen takhle veliké, ne větší než ty, co na nich sedíme. Ale tam ta hora z kamenů je větší nežli tyhle všechny kopce, co jich tu v okolí vidíme - ne, ne, to nemůže být lidská mohyla."
"Ale kdyby, Jestřábe, ten jejich farao poručil, když má tolik lidí jako mravenců a všichni by třeba celý rok pracovali?"
"Není to možné, milý Vinde. To můžeš říkat, protože jsi to neviděl. Kdybys na tu zděnou horu sáhl jako já vlastní rukou, věřil bys, že ani největší zástup lidí takovou horu nepostaví. Nesměstnali by se, neuživili by se, nevydrželi by a - ani by nedokázali ty veliké balvany tak pěkně rovně srovnat... To by bylo snazší tyhle naše žulové kopce rozkopat na kousky a pak je zase znova poskládat. Jistě jsou ty kamenné hory, na písku postavené, nejpodivuhodnější a nejohromnější věc, kterou jsem kdy na světě viděl..." Tolik citace z knihy Eduarda Štorcha: Bronzový poklad, Albatros, Praha, 15. vydání z roku 2020, strana 112.
Zde bych jen rád podotknul, že první vydání knihy Bronzový poklad vyšlo v roce 1932, tedy třicet šest let před vydáním Dänikenových Vzpomínek na budoucnost. A už tehdy se tam Eduard Štorch pouští do takových úvah, které jako by vypadly z knih Ericha von Dänikena a dalších archeoastronautických autorů. Není to zajímavé? Pro mě jistě.
Související články:
Záhady starověkého Egypta
Kdo byl předobrazem Předmostské venuše? Nemohl to být mimozemšťan?
Vypráví Věstonická venuše o setkání s mimozemšťany?
Záhada českých dinosaurů
