"Ešusy nepotřebujete. Máme talíře", zní jedna hláška z filmu "Pan Tau na pionýrském táboře". Některé letní tábory se tím však i teď inspirují. Domnívám se ale, že právě toto není pro klasické tábory v přírodě ten nejlepší nápad.
Na ten díl Pana Tau se můžete podívat na http://www.ceskatelevize.cz/porady/898388-pan-tau/277354963590005-pan-tau-na-pionyrskem-tabore/. Zmíněná hláška zazní zhruba v čase 18:05. Jelikož jsem člověk, který už léta jezdí s dětmi na letní tábory (a myslím tím ty klasické stanové v přírodě), divím se, jak někde na takovýchto táborech dokážou dát přednsost talířům před ešusy.
A divil jsem se také, když jsem na FB spatřil fotky i z několika obdobně zaměřených letošních letních táborů, kde také děti jedly místo ze svých ešusů, tak z erárních keramických talířů. Dokonce jsem si v jednom případě otevřel propozice s tím, co mají mít děti s sebou na tábor, a tam byly ešusy, divte se, nebo ne, přímo zakázány! To už jsem si ťukal na čelo. Osobně nechápu jaký myšlenkový proces vedl vedoucí k tomu, aby na klasických letních táborech, kde se žije na louce, daly přednost talířům před ešusy. Představte si, že dítě si půjde s jídlem na talíři a nebo si půjde ten talíř po sobě umýt. A stane se, že mu upadne na zem a rozbije se. Ve školní jídelně, tam to problém není. Tam je pevná podlaha a střepy se v pohodě zametou koštětem. Ale na louce? Tam se ty střepy rozkutálí všude možně a někde se třeba i zapíchnou do hlíny. A i když je pracně v trávě někdo vyhledá a se sebírá, budou stále všichni trnout, jestli se ty střepy skutečně našly všechny. Aby si je pak někdo nevrazil do nohy.
Takže keramické talíře na takovéto tábory skutečně praktické nejsou, a to z výše uvedených bezpečnostních důvodů. Na to jsou nejpraktičtější právě ešusy, které se jen tak nerozbíjou. Navíc má každý svůj vlastní ešus a každý se o něj pěkně stará, aby ho měl v pořádku. Kromě toho mám ze své praxe takové i zkušenosti, že pokud děti mají s sebou své ešusy a vy jim nabídnete jíst z něčeho jiného, tak vám to dají hodně najevo, že se jim to nelíbí. Ešusy jsou na rozdíl od talířů nebo plastových misek podle mého takový symbol skutečného dobrodružství v přírodě takového, jaké má být.
Takže nerozumím tomu, kde se ve vedení některých takovýchto táborů bere odpor k ešusu. A pokud se ho někde dokonce štítí, doporučuji jim udělat stejnou výzvu, jakou jsem navrhl v díle svého seriálu Inlajnový duch "Oddílový zázrak", kdy se kluci dohodli, že na počest svého vítěztví ve hře si na týden, jak doma, tak ve školní jídelně, vymění talíře za své ešusy. Co tomu říkáte? Nechcete to, milí ešusofobové, také vyzkoušet?
A na závěr ještě odkaz na jednu zajímavou úvahu: https://www.expres.cz/detsky-tabor-vedouci-deti-vychova-rodice-fp1-/viral.aspx?c=A170731_135223_dx-viral_terka. Doufám jen, že takovýmto tam popsaným směrem se letní dětské tábory u nás nevydají.
Související články:
Jak jsem v turisťáku bojoval s triskaidekafobií?
Proč dětem na výpravu doporučuji maskáčové oblečení?
Děkuji, ale raději ešus než plastovou misku
Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů.
Rubrika: tábornictví a turistika
