Vypadá to opět jako hypotéza, která je silně přitažená za vlasy. Ale zkusme si nad ní trochu zamyslet. Co když se například v době dinosaurů dělo něco, co jsme si zatím nedokázali představit ani v těch nejdivočejších snech?
D o b a v ý v o j e
Druhohory jsou poměrně dlouhé období v historii naší planety. Začalo zhruba před 250 miliony lety a skončilo před 65 miliony lety jistou událostí, při které vymřely cca tři čtvrtiny tehdejších druhů. Událost ukončila éru dinosaurů a místo nich nastal rozvoj živočišné třídy – savců, kteří měli to štěstí, že tehdy ještě jako malí živočichové se s onou apokalyptickou událostí na konci Křídy dokázali vyrovnat a postupně místo nich ovládli většinu suchozemské části naší planety. A po cca oněch 65 milionech letech jejich vývoj dospěl až k člověku, živočichovi, jehož doménou se stala inteligence, jež mu pomohla vytvořit naší civilizaci.
Zkusme si nyní udělat zajímavé přirovnání. Pojďme si představit, že těch 65 milionů let nadvlády savců představuje 1 kilometr. Tak délka trvání naší civilizace je zhruba 1/10000, tedy jeden decimetr. Tedy velice krátká část oněch 65 milionů let.
Přitom však taková „křída“, nejmladší období druhohor trvalo déle než třetihory a čtvrtohory dohromady. Začala přibližně v období 145 milionů let a skončila onou událostí před 65 miliony lety. Trvala tedy 80 milionů let. Takže pokud příroda potřebovala u savců 65 milionů let, proč by se tak nemohlo dít i u jiného živočišného druhu, který ke svému vývoji potřeboval delší dobu?
Druhohory, celá doba dinosaurů, však nebyla jen křída. Střední část tohoto geologického období se nazývá „Jura“, jež trvala cca od doby před 200 miliony let do 145 milionů let, tedy dohromady 55 milionů let. A když k tomu připočteme ještě Trias, nejstarší druhohorní období, má vývoj dinosaurů k dobru ještě dalších 50 milionů let.
V z p ř í m e n í d i n o s a u ř i
Aby se mohl z člověka vyvinout inteligentní živočich schopný vytvořit civilizaci, potřeboval, aby se s jeho tělem stala jedna velice podstatná změna. Musel se naučit chodit po dvou, tedy po zadních končetinách. To se povedlo a člověk se naučil přední končetiny využívat i k něčemu jinému, než jen k chůzi. Například k výrobě prvních nejjednodušších nástrojů. A co u dinosaurů? Pokud by se v oné době zde měla objevit nějaká dávná civilizace, muselo by se s jejich tělem stát něco obdobného. A co nám říkají vědecké objevy? Dinosauři, kteří se dokázali pohybovat jen po zadních končetinách, skutečně existovali. Nejznámějším z nich je tyrannosaurus, jenž žil právě na konci křídy na území dnešních Spojených států amerických. Ale vzpřímení dinosauři, kteří se uměli pohybovat jen po zadních končetinách, se objevovali i během celých druhohor. V triasu to byli například eoraptoři. A nebo teropodi, vyskytující se během celých druhohor. A dají se samozřejmě najít i další. Co když někteří z nich, když už přední končetiny nepoužívali k chůzi, co když je místo toho začali používat i k něčemu jinému?
I n t e l i g e n t n í d i n o s a u r u s ?
Podstatné je také to, že pokud bychom se chtěli zamyslet nad tím, zda mohl vývoj některých dinosaurů dospět až k inteligentním tvorům, tak mnozí vědci tuto hypotézu nezavrhují. Naopak. Například slavný kanadský paleontolog a geolog Dale Russel. Ten se mimo jiné proslavil popisem velkého teropoda a byl jeden z prvních, kdo vyslovil doměnku, že zánik dinosaurů mohl být způsoben vesmírnými příčinami. A tentýž vědec však také vytvořil popis, jak by teoreticky mohl vypadat inteligentní dinosaurus. Vycházel z troodona, což byl druh teropoda žijící v období před 75-65 milionů, to znamená i na konci křídy, kdy došlo k oné katastrofě na konci druhohor. Troodon je například znám nejen tím, že se jako teropod pohyboval vzpřímeně. Ale také tím, že během jeho vývoje se mu dokázala rychle zvětšovat mozkovna, ve které se dokázal vyvinout mozek, jenž byl jeden z největších mezi známými dinosaury (http://cs.wikipedia.org/wiki/Troodon). A právě z něho by se dle Russella mohla čistě teoreticky vyvinout bytost zvaná „dinosauroid“. Jedná se o vzpřímenou bezocasou bytost s velkou holou hlavou s výraznýma očima a tříprstými končetinami. Model této bytosti je vystavený ve washingtonském národním muzeu.
P o z ů s t a t k y d r u h o h o r n í c h c i v i l i z a c í ?
Zkusme si na chvíli představit, že by v době druhohor mohla nějaká vyspělá dinosauří civilizace na naší planetě objevit. Měli bychom my vůbec nějakou možnost, jak o ní najít nějaký důkaz? Nejspíš velice těžko. I kdyby naše civilizace najednou zanikla, tak po pár tisíciletích už tu po nás nezbude téměř vůbec nic. Kovové předměty rozežere rez, stavby roztrhají kořeny rostlin, nánosy a povětrnostní podmínky, ostatní materiál se rozpadne samovolným přírodním procesem. Kdo ví, kdyby pouhých 5000 let po nás tu vznikla nějaká nová civilizace, zda vůbec by o nás měla možnost získat nějaký objektivní důkaz. A u dinosaurů se navíc pohybujeme nikoliv v tisíciletích, ale v desítkách a stovkách milionů let!
Snad jen v případech, kdyby se něco nějak mimořádně dobře zakonzervovalo tak, že by se k tomu nedostaly žádné vnější vlivy. Tak se například stalo, kdy v roce 1934 nalezla Američanka Emma Hahnová během horské túry u texaské obce Glen Rose podivnou skálu, ze které vyčuhovala podivná kovová věc. Protože byla zvědavá o co jde, druhý den, se svými přáteli rozhodli, že věc ze skály vysekají. Když onen kus skály i s věcí vytáhli na světlo boží, nevěřili vlastním očím. Do skály byla „zalita“ věc, která se podobala sekerce. A to v hornině staré 140 milonů let! To byla doba odpovídající přibližně přelomu jury a křídy. Je také jen náhoda, že právě Glen Rose je i ta lokalita, kde u řeky Paluxy River byly objeveny zkamenělé stopy dinosaurů, z nichž některé jak kdyby připomínaly stopy člověka? A to opět ve vrstvách vzniklých před 140 miliony let? Náhoda?
A u otisku nohou ještě chvíli zůstaneme. V roce 1927 byl totiž v uhelné sloji v Fischer Canynon v americké Nevadě objeven otisk něčeho, co připomínalo botu. Stáří tohoto otisku se odhaduje na 160 – 195 milion let. Byl snad nositelem této boty živočich, který měl z nějakého důvodu potřebu se obouvat?
A do třetice se zmíním ještě o jednom zajímavém nálezu. Je o něm zmínka v publikaci českých badatelů (J. Lenkové, V. Šišky, I. Mackerlehoa J. Zemana) Velká kniha otázek a záhad. Kolem roku 1968 mělo údajně dojít k objevu podivných zploštělých trubek v křídové sloji v lomu Saint-Jean de Livet na severu Francie. Jejich stáří je odhadováno stejně jako stáří materiálu, ve kterém se nalézaly, tedy na 65 milionů let. ( a také viz http://www.ancient-wisdom.co.uk/metallurgy.htm)
A c o t a z k á z a d i n o s a u r ů ?
A tak se opět dostáváme k onomu apokalyptickému datu 65 milionů let, která se opět shoduje s existencí troodona, ze kterého vycházel i Russel při své představě inteligentního dinosaura. Co když tu tehdy skutečně vznikla nějaká dinosauří civilizace? A tu pak ukončila ta samá apokalypsa, jež ukončila celé druhohorní období? Nejčastěji se spekuluje o pádu velkého meteoritu o průměru až 10 km, který se střetl z naší planetou v oblasti mexického Yukatanu. Spekuluje se však také o hypotéze mohutného vulkanizmu nebo poklesu mořské hladiny. Napadá mne však ještě něco. Když si představíme, jaký mohutný zbrojní arsenál má současná naše civilizace, zda by se náhodou při nějakém nekontrolovatelném konfliktu nemohlo díky němu stát něco obdobného, jako na přelomu druhohor a třetihor. A co když už se něco obdobného stalo právě tehdy? Nemělo by to tak být pro nás vlastně i varování, že to co se stalo tehdejší druhohorní civilizaci, by se mohlo klidně stát i nám?
Zdroje: Wikipedie, zdroje uvedené u článků
Zimler H-J.:Darwinův omyl, Euromedia Group, Praha, 2001
Lenková J., Šiška V., Mackerle I., Zeman J.: Velká kniha otázek a záhad, Regia, Praha, 2002
Existovala druhohorní civilizace? Magazín 2000 č. 12. roč. 1994, Etna, Praha
Hesemann M.: Člověk a dinosaurus – Byli kdysi současníky? Magazín 2000 č. 2. roč. 1994, Etna, Praha
Použité foto: wikipedie, odkazy uvedené v článku
Související články:
