Norská juvenilní justice Barnevernet zase zaúřadovala v dalším neskutečném případě. Pět dětí včetně školáků tam odebrala od svých milujících norsko-rumunských rodičů? A proč? Kvůli víře v Pána Boha.
O případu tady na blogu informovala kolegyně J. Jirásková v článku „Aktuální případ z Norska: pět násilně odebraných dětí včetně tříměsíčního miminka“. Když prý dítě z věřící křesťanské rodiny začne ve škole mluvit o Pánu Bohu, tak je to prý křesťanský radikalismus. Čím, že je to nebezpečné, to mi nejde do hlavy. A tak prý musely tyto děti být z této rodiny odebrány, aby si v jiné pěstounské rodině začaly zvykat na jiný životní styl. A já se ptám, jaký nový životní styl? Nějaký bezbožný? Či snad dokonce nějaký multikulturní? Jestliže má dítě víru v křesťanského Boha, nemá nikdo právo mu ji brát. A to ani ta „nejdokonalejší výchovná organizace na světě“, norský Barnevernet, jejíž název jsem počeštil na „Barnebern“.
Místo toho se ptám, když už se ten Barnevernet zajímá o náboženský radikalismus, zda by se spíš neměl zaměřit na daleko větší náboženský problém, a to je radikalismus islámský. V Norsku, jak známo, je nemalá muslimská komunita. Co když tam například v některých muslimských rodinách bijí děti za to, že se nechtějí modlit k Alláhovi? A to například tak, jak to nedávno kázal v brněnské mešitě imám Muneeb Hassan Alrawi. (viz http://brno.idnes.cz/zalobci-posilaji-policii-na-muslimy-dbx-/brno-zpravy.aspx?c=A130904_1972866_brno-zpravy_Ka1). Mimochodem, ten samý, co se tuto neděli účastnil s českými sluníčkáři toho náhradního Albertova.
Související články:
Slušný člověk už vůbec nemůže s norským Barnevernetem sympatizovat!
