Umíte si představit, co to je pro dítě za trauma, když ho nějaký úředník ze sociálky rozhodne dát pryč z milujícího rodinného prostředí a místo toho ho dá zavřít do ústavu? V poslední době se o tom hodně píše, až se chce brečet.
Dítě v ústavu. Co to znamená? Podle mého názoru by to mělo přicházet v úvahu jen ve dvou případech. Jednak, pokud dítě přijde o rodinu a nemá se o něj kdo starat. Pak hold musí nastat verze "dětský domov". A nebo, když jde o nějakého nezvladatelného sígra a je mu nařízena ústavní výchova, lidově řečeno polepšovna. Myslím si, že v těchto případech je umístění dítěte tam správné.
Jenže v poslední době se setkáváme ještě s dalšími možnostmi, jak se jako dítě můžete ocitnout na dlouhé týdny v ústavu. Představte si, že jste dítě, které vychovává jen matka. A spolu se máti rádi tak, jak to má být správné. Zatímco k otci, jenž s vámi nežije, třeba až tak horlivý vztah nemáte. A když se o tom dozví sociálka, může to nakonec dojít až tak daleko, že vás mamince odeberou do jakého si "neutrálního prostředí", tedy do ústavu. Dítě je tam kolikrát odvedeno nějakými úředníky na dlouhé týdny a kolikrát ani neví proč.
V poslední době se s takovými to zprávami docela roztrhl pytel. Na novinkách.cz jen za srpen k tomuto tématu vyšlo hned několik článků. Například: https://www.novinky.cz/domaci/410809-recept-uradu-na-rodicovskou-lasku-zavrit-dite-do-ustavu.html.
O dalším případu chlapce, do kterého dokonce v tom ústavu rvali nějaké prášky, jsem psal v článku "Jak někdo může takhle trápit děti?" (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=543489)
A včera se tam objevil další velice smutný případ, a to v tom, že, když se takto odebrané dítě vrhlo se svojí mámou kolem krku, aby ji obejmulo, dostala jeho maminka pokutu 12 tisíc korun (viz https://www.novinky.cz/domaci/412721-matka-objala-sve-syny-socialka-ji-dala-pokutu.html)
Co si o takovýchto praktikách myslet? Já osobně jen to nejhorší. Takovéto praktiky musel vymyslet jedině někdo, kdo, za prvé, absolutně postrádá empatii k dětem. A za druhé, chybí mu i základní znalosti vývojové psychologie a pedagogiky. Protože, kdyby takovéto schopnosti nebo alespoň ony znalosti měl, nikdy by takto s dětmi nezacházel jako s kusem hadru.
Schválně, milí čtenáři, zkuste si vy vžít do role 5ti - 8letého dítěte a nebo si zkuste vzpomenout, jak byste v jeho věku asi reagovali vy, kdyby vás takto někdo násilím odtrhl z milujícího prostředí, na které jste zvyklí a zavřel by vás někam do ústavu. Nevím jak vy, ale já bych si to v jeho věku nevykládal jinak, než že mě dali někam do polepšovny. Protože bych tomu počínání zkrátka nerozuměl. A co víc, zcela určitě by to na mne zanechalo i psychické následky na celý život.
A takhle trápit děti tedy chceme? Já tedy ne! Proto bychom takovýmto praktikám, které jsou často konány v nejhorším zájmu dítěte, měli říci jasné "ne". A udělat vše proto, aby k nim už nedocházelo.
Související články v rubrice "NE juvenilní justici" (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/?us=8192)
