Letošní dovolenou jsem strávil v Dolní Moravě pod Králickým Sněžníkem. A na výletech po jejím okolí. Ale i samotná cesta byla zajímavá, během které jsem navštívil jedno zajímavé poutní místo a i jeden zajímavý pěchotní srub.
Loňskou dovolenou jsem strávil v Deštném v Orlických horách (viz Dovolená 2018 - Orlické hory). Během ní jsem navštívil, jak vrchol Velká Deštná, tak tři dělostřelecké pevnosti, a to Haničku, Skutinu a Dobrošov. Ta letošní dovolená by měla být tak trochu pokračováním té loňské, při níž bych ale chtěl navštívit podobná místa, která se ale nalézají jihovýchodněji než ty vloni. Konkrétně Králický Sněžník a další dělostřelecké pevnosti, a to Adam, Boudu a Hůrku. A proto jsem za svojí letošní základnu zvolil kemp v Dolní Moravě. Do Králíků jezdí z Prahy přímý autobus. A tak jsem se s ním vydal až do tohoto města mezi Králickým Sněžníkem a Orlickými horami.
Do Králíků jsem přijel někdy kolem půl dvanácté. A protože jsem měl na další autobus asi dvě hodiny čas, došel jsem si nejprve na oběd a pak jsem se rozhodl, že se podívám na zdejší poutní místo Kopeček neboli klášter Hedeč, Hora matky Boží.
Kopec je to opravdu prudký, a tak obdivuji jednoho kluka s jeho tátou, kteří to kolem mne projeli nahoru na kole.
A už jsem konečně i já nahoře.
Poutní místo založil královéhradecký biskup Tobiáš Jan Becker, kterého už jako chlapce napadlo, že až se stane jednou knězem na této hoře postaví kostel. O hoře se také říkalo, že se na ní vyskytují tajuplné jevy, například tajemná zář vycházející z kopce. Proto roku 1696 se biskup rozhodl, že tam postaví trojlodní kostel.
A postupně i další objekty. V roce 1883 byl klášter zrušen a nastěhovali se sem redemptoristé, kteří zde byli až do roku 1950.
Poté zde byl zřízen jeden z tzv. centralizačních klášterů pro řeholníky, kteří byli komunistickým režimem vyhnáni ze svých působišť. Tomuto nešťastnému období kláštera je tu věnován i památník. Tam se bohužel vevnitř nesmí fotografovat.
Navštívil jsem i ambit i kostel nanebevzetí Panny Marie.
Z Kopečku je i nádherný rozhled. Jednak na Králíky.
A pak také na Králický Sněžník. A protože tam mi za nedlouho jede autobus, tak se vrátím zpět dolů na autobusové nádraží.
Když jsem autobusem přijel do Dolní Moravy, nejprve jsem se ubytoval v kempu, kde jsem si postavil stan.
A pak jsem se rozhodl, že se projdu po okolí.
Tady se totiž nachází pěchotní srub K-S 5 U potoka, který slouží jako muzeum. Otevřeno mají jen o víkendech. Byla neděle. Tak doufám že nejdu už moc pozdě.
Cesta lemovaná protitankovými zábranami říkala, že jdu dobře.
Mohutný srub K-S 5 U potoka stavěla firma Skorkovský od podzimu 1936 a to jako součást těžkého opevnění hranic s tehdejším Německem.
Přišel jsem, ale už skoro pozdě. Ale i tak mne pan průvodce provedl alespoň hořejším patrem. Přitom jsem si vzpomněl na tv. seriál "Záhady Toma Wizarda", viz https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123499335-zahady-toma-wizarda/314292320070035-betonova-hranice, kde právě tento srub navštívili. A shodou okolností i tam bylo právě po zavíračce. Že by jakési deja vu?
Vojáci zde sloužili od roku 1937. A 37 vojáků bylo i celkem vojáků, kteří zde byli připraveni k obraně našich hranic.
Jenže po Mnichovu už museli nejen tento objekt na rozkaz opustit.
Když jsem si pěchotní srub prohlédl, vydal jsem se dále po okolí Dolní Moravy.
Například na Kostel sv. Aloise.
A další chaloupky.
A je tu ještě jedna zajímavost. I přesto, že se nacházím v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji, tak tady teče řeka Morava. A na té se nalézá historická hranice mezi Čechami a Moravou. To, co je na západním břehu jsou Čechy a to, co na východním břehu, to je Morava. A právě řeka Morava tady těsně pod Králickým Sněžníkem pramení. A tam jsem se vydal následující den. A o tom zas příště.
použité zdroje: wikipedie, místní informační tabule
