Tak jsme se dneska dozvěděli od expremiéra Topolánka, že Česká republika není ukotvena partnersky, bezpečnostně a spojenecky a že ani dvě desítky let po pádu totality stále neví, kam patří.
Je to jeho reakce na oznámení Spojených státu o tom, že upouštějí od projektu rozšířit svůj systém protiraketové obrany do Střední Evropy. Tento nový postoj USA s největší pravděpodobností nezapříčinilo nic jiného, než tři věci. Za prvé celosvětová hospodářská recese. Za druhé zjištění, že vývoj raket dlouhého doletu v Íránu nepokročil zas tak daleko, jak se původně odhadovalo. A za třetí masivní nesouhlas české veřejnosti k umístění radaru v Brdech. Určitě to neznamená to, že by Spojené státy ztratily zájem o Střední Evropu a už vůbec ne to, že bychom měli geopoliticky spadat pod někoho jiného než pod západní euroatlantickou civilizaci.
Naše zapojení do západní euroatlantické civilizace je již dnes nesporné. Zapříčinily to v posledních dvaceti letech kromě pádu komunistické totality ještě tři další významné události.
Jednak je to událost ze dne 12. března 1999. To v americkém Independence předali ministři zahraničí ČR společně s Polskem a Maďarskem své americké kolegyni Madeleine Albrightové příslušné ratifikační listiny čímž se naše země staly členy Severoatlantické aliance.
Druhá událost se stala 1. května 2004, kdy se Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi stala plnoprávným členem Evropské unie.
A třetí událost se uskutečnila 21. prosince 2007, kdy se Česká republika včlenila do tzv. schengenského prostoru, od kdy můžou naši občané překračovat hranice smluvních států na libovolném místě aniž by prošli hraniční kontrolou.
Tyto tři zmíněné události dělají z naší země nedílnou součást západní civilizace, kde bychom tak měli zůstat nejen v nejbližších letech, ale snad i v příštích desetiletích.
A to, že americká administrativa nechce na našem území stavět svůj radar, jistě neznamená, že by Spojené státy americké ztratily zájem o Střední Evropu. Co by z toho přeci euroatlantičtí spojenci měli, když by se takto chtěli připravit o spojence ve středu Evropy? Ne. Myslet si, že bychom měli patřit jinam, než mezi západní svět, je dnes už naprostá demagogie.
I když jsem stejně jako většina české veřejnosti nebyl nakloněn stavbě amerického radaru v Brdech, tak to ani v nejmenším neznamená, že bych měl mít nějaké protiamerické nálady. Naopak. Plně sympatizuji s demokratickou administrativou prezidenta Baracka Obamy (o čem se mohli přesvědčit i čtenáři mého blogu např. v článku Jak jsem viděl Obamu). A po tomto rozhodnutí, kterým vyhověla přání české veřejnosti, s ní budu sympatizovat ještě víc.
