Kolik má naše planeta přirozených satelitů? Říkáme, že jeden. Jenže to tak úplně pravda není, protože na naši planetu je gravitačně vázáno hned několik dalších kosmických těles. A to nikoliv jen jako klasické satelity.
Měsíc je skutečně jediná známá přirozená družice v tom klasickém slova smyslu. I když velikost
má spíše planety. Kdyby neobíhal Zemi, ale Slunce, byl by patrně právoplatnou planetou sluneční soustavy. Dokonce, kdybyste stáli na povrchu Marsu a dívali byste se z něj na Zemi, tak neuvidíte jen jeden objekt, ale dva. Jeden velmi jasný. Asi tak, jako když my se díváme na oblohu na Venuši (naší Zemi) a poblíž ní druhý o něco méně jasný (náš Měsíc).
Měsíc vznikl podle vědců patrně v prapočátcích sluneční soustavy, když se Země srazila s jinou planetou. Původně byl dokonce mnohem blíž Zemi a pak se postupně vzdaloval. Díky tomu Měsíc dopomohl naší planetě k mnoha věcem. Stabilizoval její osu a zbrzdil její otáčení na dnešních 24 hodin. Dnes obíhá Zemi v průměrné vzdálenosti cca 380 tisíc kilometrů.
Je však možné, aby náš Měsíc ve skutečnosti sám nebyl? Aby měl ještě nějaké menší bratříčky? Svým způsobem ano. K naší Zemi je totiž vázáno hned několik druhů dalších vesmírných těles.
1) Klasické přirozené družice Země.
To jsou taková tělesa, která už miliony a miliardy let obíhají naší planetu dokola v kruhové či v eliptické dráze. Do této kategorie patří náš Měsíc. O žádném dalším takovém podobném tělese jsem ještě neslyšel.
2) Kvasisatelity
Kvasisatelity, jsou taková tělesa, kterým oběh kolem Slunce trvá stejně jako Zemi, ale mají jinou excentricitu. To znamená, že v některých místech můžou být dál než Země, v jiných zas blíž. Vůči Zemi však mají oběžnou dráhu, která tvarem připomíná jakousi ledvinu. Takovýchto objektů je známo hned několik.
3753 Cruithne
Nejstarší známý objekt tohoto typu je 3753 Cruithne. Byl objeven 10. října 1986 na observatoři Siding Spring v Austrálii. Má průměr okolo pěti kilometrů. Slunce oběhne jednou za rok. A současně svým zvláštním způsobem obíhá Zemi po jakési podlouhlé dráze ledvinového tvaru. Ovšem nejblíž se jí přiblíží na cca 15 milionů kilometrů (desetina vzdálenosti Slunce Země). (zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cruithne_(planetka))
2002 AA29
Dalším podobným objeveným kvazisatelitem, který byl objeven v roce 2002 je zhruba 60metrový satelit 2002 AA29. I ten má dráhu velmi podobnou dráze naší planetě. Přitom se obě tělesa jako by navzájem pronásledovala. Ale pozor, jak vědci spočítali, tak někdy mezi roky 2600 a 3880 by se dokonce mohlo stát, že se tento objekt stane skutečným měsícem Země. Ale jen na chvíli, protože po nějaké době zaúřaduje sluneční gravitace a ta ho stáhne zpět (zdroj: https://www.rozhlas.cz/planetarium/astronomie/_zprava/asteroid-2002-aa29--281898)
2003 YN107
Dalším tělesem v pořadí je zhruba 30metrové těleso 2003 YN107, které bylo objeveno 20. prosince 2003. Objekt obíhal též po dráze podobné zemské. Avšak před dvanácti lety zmizel. (zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/2003_YN107 , https://nasvesmir.cz/2016/06/20/novy-kvazisatelit)
2004 GU9
Další podobné těleso se jmenuje 2004 GU9. Bylo objeveno 13. dubna 2004. Jeho velikost je cca 300 metrů a je to pro naši planetu bohužel i potencionálně nebezpečný asteroid. Ale do roku 2600 by to měl být kvazisatelit Země, podobně, jako výše uvedené.
(zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/(164207)_2004_GU9)
2006 FV35
Dalším podobným kvazisatelitem je zhruba 300metrový asteroid 2006 FV35. Byl objeven 29. března 2006 na observatoři Kitt Peak v Arizoně. Je zajímavý tím, že i přes to, že jeho oběžná doba je jeden pozemský rok, tak má velmi excentrickou dráhu, kdy během cesty kříží i oběžné dráhy Marsu i Venuše.
(zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/(277810)_2006_FV35)
2010 SO16
Zhruba půlkilometrový satelit 2010 SO16 je dalším kavazisatelitem. Byl objeven 17. září 2010 Má velice podobnou dráhu, jako naše planeta, ale i přesto se k nám nikdy nepřiblíží na víc než na 0,15 astronomické jednotky (1 AJ = vzdálenost Slunce-Země)
(zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/(419624)_2010_SO16)
2013 LX28
Další zhruba 300metrový kvazisatelit Země byl objeven 12. června 2013. Jeho název je 2013 LX28. I ten má oběžnou dráhu velmi podobnou naší planetě. Ačkoliv obíhá kolem Slunce po eliptické dráze jedenkrát za rok, vůči Zemi má opět oběžnou dráhu podobnou připomínající ledvinu.
(zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/2013_LX28)
2014 OL339
Další kvazisatelit byl objeven 29. července 2014 na chilské univerzitě Antofagasta. Jeho velikost je cca 170 metrů. A i ten oběhne Slunce jednou za pozemský rok.
(zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/2014_OL339)
2015 SO2
21. září 2015 byl na slovinské observatoři Črni Vrh objeven další kavzisatelit Země. Zhruba stometrová skála 2015 SO2 oběhne Slunce po velice podobné dráze jako Země.
(zdroj https://en.wikipedia.org/wiki/2015_SO2)
2016 HO3
Zatím poslední známý objevený kvazisatelit byl objeven na havajské observatoři pomocí teleskopu Pan-STARAS v roce 2016. Jeho velikost je kolem sta metrů. Při největším přiblížení je od nás vzdálený cca 14 milionů kilometrů. Jeho dráha je však nestabilní, a tak jednou může zmizet jako již výše popsaný 2003 YN107.
(zdroj: https://nasvesmir.cz/2016/06/20/novy-kvazisatelit/)
3) Zemští trojané
Třetí kategorií těles, která jsou gravitačně vázané na Zemi, jsou zemští trojané. Jsou to taková tělesa, která obíhají Slunce po stejné dráze jako Země, ale buď 60 stupňů před nebo za Zemí, tzv. libračních bodech. Zatím jediným známým tělesem tohoto druhu je zhruba 300metrová planetka 2010 TK7, která Slunce obíhá v libračním bodě L4, což je 60 stupňů před Zemí (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Troj%C3%A1ni_Zem%C4%9B)
4) Mračna prachu
Čtvrtou kategorií těles, která jsou nějakým způsobem vázaná na Zemi, nejsou sice tělesa v pravém slova smyslu, protože se jedná o pouhá dvě mračna prachu. Ale pozor, obíhají naši planetu podobně jako Měsíc! A to dokonce ne ledakde. Obíhají naši planetu na podobné oběžné dráze jako Měsíc. A to v libračních bodech L4 a L5, tj. 60 stupňů před Měsícem a 60 stupňů za Měsícem. Poprvé na ně upozornil před šedesáti lety polský astronom Kazimierz Kordylewsky. Ale o tomto jeho objevu se dost diskutovalo. Až letos jejich skutečnou existenci prokázali maďarští astronomové pod vedením Gábora Horvátha z Eötvös Loránd University v Budapešti. Tato mračna prachu bychom měli dál sledovat, protože by mohly ovlivnit budoucí vesmírné mise.
(zdroj http://www.livingfuture.cz/clanek.php?articleID=11650)
Takže jak je vidět, ta koule, po které všichni chodíme, má ve vesmíru podstatně větší gravitační vliv, než si mnozí z nás myslí. Není k ní gravitačně vázán pouze Měsíc, ale minimálně dalších jedenáct dalších těles a dvě oblaka prachu.
Související články v rubrice Vesmír a život v něm
