Rosťa a zálesáci se teď stáhli k lípě, aby promysleli taktiku. „Tak, a teď jde do tuhého.“ Řekl si Rosťa. „Když prohrajeme, nejenom, že přijdeme o altán, ale dokonce na celý měsíc musíme zapomenout na talíře příbory a místo n
Tato kapitola navazuje na předchozí díl: Jaká budou pravidla?
Pak se o slovo přihlásil Vejn a řekl. Každý si vezměte jednoho. Pokud se nám všem podaří je zasáhnout, vyhrajeme! Ale nezapomeňte také rychle uhýbat.“
A tak si obě skupiny rozdělili míčky s hadrovými koulemi. A boj začal. Železňáci se ukryli v altánu, a tak bylo o dost těší je zasáhnout. Občas se to ale naštěstí podařilo. Jenomže i jejich soupeři často zaznamenali úspěch a zasáhli i někoho z Rosťovy skupiny. Neuplynulo ani půl minuty a Rosťa už musel bruslit k lípě. A za ním další. Naštěstí je většinou doprovázel i někdo z Železňáků. A tak se tam mnozí vydávali po druhé, po třetí a někdo včetně Rosti nebo Martina dokonce i po čtvrté. Na straně Železňáků vedli bitvu Blek s Čárlím o sto šest. A kupodivu nikdo z nich se neuchýlil k nějakým nečestným jednáním. To samozřejmě stěžovalo Rosťovi možnost výhry. Alespoň se však nikdo nezranil. Vejn pochopitelně koučoval celé jejich družstvo. A těm z nich, kteří zrovna byli na inline bruslích, tedy Rosťovi a Martinovi dával rady i David. A tak se stalo, že v jednu chvíli osm jejich spoluhráčů si to muselo vydat lípě. Na ploše zůstali jen oba kluci na bruslích.
„Tak teď jestli nás zasáhnou, máme po všem!“ Burcoval Martin. Kolem Rosťi těsně prolétla koule, ale jako zázrakem ho minula, protože stačil včas uhnout. A tak ji hned zvedl a hodil po Čárlím. A neminul se. Mezi tím se od lípy vrátili už další jejich spoluhráči. Tak, protentokrát byla krize zažehnána. Rychle sebrali míčky a další ránu dostal Blek. Jejich spoluhráči hned využili toho, že tu Železňáci nemají ani jednoho ze svých náčelníků a pustili se do nich se vší verbou.
„Už tam mají jen posledního!“, zakřičel Vejn. „Rychle se do něj trefte! Čárlí už začíná dobíhat!“
A tak Martin hodil kouli a vyšlo mu to. Přesně sekundu před tím, než Čárlí přeběhl hraniční čáru.
Kluci si oddechli. Vyhráli. David přijel k udýchanému Rosťovi a poblahopřál mu: „Jsi kabrňák. Přesně jak jsem si to přál.
Rosťa se zamyslel a pak mu odpověděl.„No vždyť já jsem při té hře úplně zapomněl, že mám na nohou brusle. A všechno to šlo úplně samo!“
„To je ono!“ odpověděl mu David. „To je právě ten další důvod, proč jsem tě za tím oddílem poslal. Věděl jsem, že vymyslí proti nim nějakou takovouhle hru. A když se učíš na inlajnech, jsou právě takovéto hry tou nejlepší školou, jakou si můžeš představit. Zrovna tak můžeš na bruslích hrát například hokej, fotbal, házenou, frisbee, na schovávanou a i cokoliv jiného, co tě napadne.“
Kluci vyhráli nad Železňáky. Ale to nebyl jen jeden dnešní Rosťův úspěch. Vše to celé mělo ještě jedno nečekané pokračování. O tom, co se dělo dál si povíme zase příště.
