Závěrečný díl mého seriálu „Inlajnový duch“. Jakou že si David připravil pro Rosťu odměnu? To se budete divit!
Tato kapitola navazuje na předchozí díl: Loučení s Davidem
Rosťa přijel domů. Sundal si kolečkové brusle, přilbu, chrániče i všechny mokré věci. A pak zjistil, že je doma pusto. Táta s mámou nejspíš někam odjeli. Tak, co se dalo dělat? Snad jen čekat. A až se vrátí, jistě mu něco za odměnu přichystají. Mezi tím si dal všechny věci uschnout. Hlavně to startovní číslo. A pak začal hledat nějaké jídlo, protože na závodech mu docela vyhládlo. „Tak rohlíky by pro začátek stačily.“ Protože byl ze závodů unavený, tak si po jídle lehl na kanape a usnul.
Ovšem za chvíli ho probudil telefon. Zvedl ho a ozval se v něm tatínek:
„Nazdar. Jak dopadly závody? Asi jste zmokli, ne?“
„Jó, to jo. Ale nakonec jsem to vyhrál.“
„No, to ti gratuluji! A že neuhodneš, kde jsme?“ Zeptal se ho táta.
„Ne, to nevím. Kde?“
„V porodnici! Představ si, že už asi půl hodiny máš bratříčka!“
Rosťa v ten moment nemohl najít slova. Co na to říct? A tak se vzmohl na pár slabik. Táta pak pokračoval: Jmenuje se Davídek. A jestli chceš, můžeš se za ním přijít podívat. Ale brusle, ty nech doma! Sem se na nich stejně nesmí.“
„Tak Davídek říkáš? Tak to víš, že už jdu.“ Položil telefon a teprve teď si uvědomil něco důležitého. Vždyť ten jeho malý bratříček se jmenuje úplně stejně, jako jeho tajuplný kamarád. Ten, který ho za čtvrt roku dokázal naučit na inline brusích tak dobře, že dnes dopoledne vyhrál závody.
„Co mi to David řekl, než zmizel? – „Uschovej si své startovní číslo. A až za chvíli uschne, tak se na něj podívej. A tam poznáš i tu mojí odměnu“. A tak se šel rychle podívat, jestli to jeho číslo už uschnulo. Vždyť venku je už hezky. Sundal ho ze šňůry a skutečně už bylo sušší. Na první pohled tam však nebylo nic jiného, než ona červená třináctka. Ale vtom ho napadlo to otočit. Když to provedl, všiml si, že už tam není pouze jen ta bílá látka, která tam byla před tím. Vypadalo, jako kdyby tam bylo něco napsané zlatou propiskou. Vždyť tou mu přeci David psal vzkazy. Neváhal a zkusil si to přečíst:
„ Milý Rosťo,
ještě jednou ti blahopřeji za tvůj velký úspěch na dnešních závodech. tím jsi mi pomohl tak, že už nejsem inlajnový duch. místo toho jsem se dnes narodil jako nový člověk, malé miminko. tušíš velice správně, teď jsem tvůj mladší bráška Davídek. A to je právě ta odměna, kterou jsem ti slíbil. od teďka mě tu máš ve skutečné lidské podobě. a věřím, že jako bráškové si budeme rozumět ještě víc než do teď.
Jen bych si přál od tebe ještě jednu věc. Až trochu povyrostu, že mně naučíš jezdit na bruslích alespoň tak, jak jsem tě to naučil já. A tak UŽ se nemůžu dočkat, jaká nová dobrodružství spolu zase zažijeme. Už se na to moc těším.
David.“
Konec seriálu
