Vánoce nemají původ jen a pouze křesťanský, ale v tomto období mu předcházelo dokonce několik svátků předkřesťanských kultur. Jaké, s tím bych Vás chtěl seznámit v tomto dílu adventního kalendáře.
Právě proto některé náboženské sekty, například jehovisti, dokonce odmítají vánoce slavit, neboť v nich vidí i onen pohanský původ. Můj názor je zcela odlišný těmto přístupům. Já tvrdím, že když některý svátek vychází z více náboženských tradic, tak je naopak o to více duchovnější a jednotlivá náboženství svým způsobem propojuje, což by dle mého názoru měl být trend budoucnosti.
Jednak to byl židovský svátek chanuka, kterému jsem věnoval zvláštní článek „Židům začala chanuka“. Ale pak to byly svátky v předkřesťanských kultech, které se hodně často spojovaly právě s obdobím zimního slunovratu. V Římě to byly Saturnálie, tedy oslava boha Saturna. Nejprve se slavily jako jednodenní, a to 17. prosince. A později (zhruba od roku 45 po Kr.) se změnily na vícedenní a slavily se v období mezi 17. a 23. prosincem. Při nich ustal veřejný život, provoz státních úřadů i škol. Doprovázelo je všeobecné veselí, bohaté hostiny a též se při nich lidé, jako o našich vánocích, navzájem obdarovávali. Dále se během těchto svátků otroci stávali dočasně rovní ze svými pány. Ještě starším římským kultem však byly Larentálie, při kterých se oslavovala domácí ochranná božstva.
Zvláštní význam měl zimní slunovrat pro Kelty, kteří jak známo žili i na našem území. Ti slavili zimní slunovrat jako vítězství boha slunce nad zimou. Právě od nich jsme do našich vánoc převzali řadu dosud dochovaných tradic jako magické jmelí
(magická rostlina keltských druidů), zdobení vánočního stromečku (Keltové zdobili smrky a borovice v okolí svých domovů zlatými a stříbrnými ozdobami, ořechy a ovocem) a nebo jak jsem se zmínil v článku „Co možná nevíte o adventním věnci?“ i jakousi předlohu k tomuto obyčeji. Keltské svátky byly oslavy přírody, a tak není divu, že je to právě většina přírodních prvků, které se do našich vánoc dostaly z pradávných zvyků. Dalšími zvyky, které mají svůj předobraz v keltských slavnostech zimního slunovratu je například pojídání vánoční ryby, pálení purpury a nebo zlatého prasátka. Dokonce odtud má původ i cukroví. Zvláštním zvykem bylo například zapalování ohně v příbytcích, což byl v těchto oslavách velký obřad. Oheň pak musel vydržet hořet dvanáct dní.
A když se tak nad tím zamyslíme, na slunovraty jsou zaměřeny i některé významné megalitické památky. Nedávno jsem například navštívil bylanskou megalitickou řadu (viz moje reportáž Megalitická kamenná řada u Bylan), kde se domnívám, že může mít souvislost i se západem sluncem o slunovratu zimním. A obdobné souvislosti bychom nalezli i jinde.
A tak buďme pyšni nad tím, že naše vánoce mají tak hluboké kořeny v tolika různých náboženských kulturách. Nejen té tradiční křesťanské, ale i židovské, starořímské či keltské a zřejmě i další. A právě to dodává těmto svátkům dle mého názoru o to větší duchovnější význam.
Zdroje a použitá literatura
Vavřincová V: Malá encyklopedie vánoc, Libri, Praha, 2002
články z rubriky adventní kalendář 2012
