Nemají ti Klausové nakonec pravdu?

Tento týden vzbudilo veřejné pobouření vyjádření Václava Klause mladšího, který přirovnal schvalování eurounijní legislativy v našem parlamentu k židovským výborům vybírajícím Židy do transportů smrti. Neměl ale v podstatě pravdu?

Jeho celý výrok zněl přesně takto: „Mně to připomíná něco jako židovský výbor, jo, když nám řekli, že máme vypravit transport, a my jenom tak jako rozhodujeme, že ty nemocné ženy ještě nepošleme, ty půjdou až příštím vlakem, ale jinak prostě děláme to, co nám řeknou“. Faktem je, že přirovnání k „židovskému výboru“ je docela přehnané. Ale politika je hodně o marketingu, a pokud někdo chce, aby jeho sdělení nezapadlo v šedi prázdných plků, tak zkrátka přehánět musí. Když si však odmyslíme ten nešťastný příměr a zamyslíme se nad samotným obsahem, tak dle mého názoru trefil pan Klaus do černého. Náš parlament se totiž při schvalování evropské legislativy opravdu chová jako stádo ovcí, ve kterém občas sice někdo nesouhlasně zabečí, ale to je veškerý odpor, který lze z jeho strany zaznamenat.

Příznivci EU obvykle argumentují, že je to tak v pořádku, a že bruselská rozhodnutí přijímat musíme, protože jsme přeci do legislativního procesu zapojeni prostřednictvím našich europoslanců. A ti že by tedy měli naše zájmy hájit. Že k nám z Bruselu padají exkrementy prý máme vyčítat právě jim, a pokud máme pocit, že nás zastupují špatně, tak si máme příště zvolit někoho jiného. Nepochybně tím myslí někoho dostatečně euroservilního.

Eurooptimisté přitom ovšem zapomínají, nebo zamlčují to, jak definuje postavení europoslance Lisabonská smlouva. Nebo to možná ani neví a jen papouškují odposlouchané fráze. Europoslanci totiž nejsou podle článku 14 odstavce 2 „zástupci lidu států“, ale „zástupci občanů Unie“ (jak je vysvětleno zde v části C). Jinak řečeno naši europoslanci vůbec nezastupují občany České republiky a při schvalování nové legislativy na půdě Evropského parlamentu proto ani nemohou hájit jejich zájmy, ale jen zájmy EU.

Ale pojďme od europoslanců zpět k našim poslancům. Myslím, že přirovnání jejich chování při schvalování evropské legislativy k chování stáda ovcí docela sedí. EU zkrátka zavelí a oni to odkývají. A kdyby se náhodou pochlapili a neodkývali, tak zahrozí Brusel sankcemi a je po hrdinství. Z našeho parlamentu se tak stává hlasovací automat, do kterého se z jedné strany hodí evropská směrnice a z druhé strany vypadne nový, nebo upravený zákon přesně podle bruselského fóršriftu. Už jen chybí, aby evropská vrchnost dosadila do Prahy nějakého euroguvernéra a může se rovnou přejmenovat z Evropské unie na Evropské impérium.

Rozdělením faktické moci se tak EU začíná čím dál tím víc podobat RVHP. Tam se taky rozhodovalo v moskevské centrále a parlamenty gubernií (v našem případě Federální shromáždění) fungovaly jen jako stroje na odkývávání rozhodnutí moskevských soudruhů. I v RVHP jsme pochopitelně měli svoje zástupce sedící třeba v „Radě RVHP“. Členství v tomto orgánu přitom zavazovalo všechny státy, aby zajišťovaly plnění „doporučení“, která tento orgán přijal. Jinak řečeno, co Rada odhlasovala, bylo pro členské státy RVHP závazné. Princip ne nepodobný závaznosti evropské legislativy pro členské země EU. Ale vraťme se z Moskvy minulosti do Prahy současnosti a zastavme se ještě u výroku pana Klause.

Ten jím totiž značně popudil ODS, respektive především její vedení. Svého syna se však zastal jeho otec a zároveň „otec zakladatel“ Václav Klaus. Prohlásil, že „ODS nadbíhá pravdě a lásce“, že se „rozešla se svými ideály“ a že je na čase založit „novou, skutečně pravicovou stranu“ (zdroj zde). Na to zareagoval předseda ODS pan Fiala slovy: „Pokud se někdo odklonil od původní ODS, nebylo to současné vedení ODS, ale bohužel Václav Klaus. ODS byla založena jako konzervativně liberální strana s jasným prozápadním směřováním. Tak jsem ODS vždy vnímal a na tuto tradici navazuji“.

Tímto výrokem ovšem na sebe pan Fiala mimoděk prozradil, že ani nezná stanovy strany které předsedá. Nebo, a to je horší, že je vědomě překračuje a překrucuje. V nich se totiž píše o tom, že ODS má „být stranou navazující na tradice evropské křesťanské civilizace, na humanitní a demokratické tradice první republiky a na zkušenosti současných západních demokracií“. Tedy ani slovo o konzervativním liberalismu, ani slovo o prozápadním směřování. Bodejť by také ne. Ono to „prozápadní směřování" je totiž dle mého soudu v současné době čím dál častěji v rozporu právě s „tradicemi evropské křesťanské civilizace, s humanitními a demokratickými tradicemi první republiky“ a „zkušenosti západních demokracií“ se současný „západ“ snaží systematicky ignorovat, aby se tak co nejvíce zalíbil socialistickým, multikulturním, genderovým a zeleným eurofanatikům.

ODS se zkrátka odklání od svého původního směřování čím dál zřetelněji. Dokladem je i složení její kandidátky do eurovoleb. Strana se prezentuje jako „euroskeptická“ a chce hledat nějakou vyváženou cestu mezi rozvratem EU a eurofanatimem. Což vypadá jako sympatický přístup. Jak je ovšem možné, že se na kandidátce objevují vedle pana Zahradila (což je nepochybně člověk velmi rozumný) taková jména jako třeba Ondřej Krutílek? To je totiž eurohujer, jak vyplývá z rozhovoru zde, že vedle něj i pánové Svoboda a Rouček vypadají jako největší eurorozvraceči. Nebo co dělá na kandidátce „euroskeptické“ strany paní Decroix, která se vyznala ze své lásky k EU stylem, že i pan Štětina bledne závistí?

Takže když pan Václav Klaus starší tvrdí, že současná ODS má pramálo společného s cíli, ideály a hodnotami, se kterými kdysi strana vznikala, je to pravda pravdoucí. Stejně, jako když pan Václav Klaus mladší, byť za použití nešťastného příměru, prohlásil, že náš parlament je jenom parta poslušných eurokývačů. 

Ostatně soudím, že EU v uspořádání podle Lisabonské smlouvy musí být zničena.