Manželství s kýmkoliv

Po období relativního klidu se opět rozjela kampaň za uzákonění stejnopohlavních manželství. Už nějakou dobu je jejím ústředním marketingovým heslem „Manželství pro všechny“. Jde však o heslo klamavé a manipulativní.

A v čem ona manipulace vlastně spočívá? Zmiňované heslo totiž vyvolává dojem, že je u nás právo uzavírat manželství někomu upíráno. Konkrétně tedy homosexuálům. To ale není pravda. Zákon totiž stanoví, že podmínkou pro vstup do něj je zletilost a svéprávnost daného člověka a to, že nesmí mít uzavřené jiné manželství nebo registrované partnerství. Dále není dovoleno uzavírat manželství mezi předky a potomky, mezi sourozenci a ani mezi pěstounem a svěřeným dítětem (zde). Nikde v něm ale není jediná zmínka o tom, že by bylo vyhrazeno pouze heterosexuálům, a že gayové a lesby by jej tedy uzavírat nesměli. Volání po „manželství pro všechny“ je tedy nesmysl, protože jej mohou uzavírat všichni už dnes.

Aktivisté, v čele s iniciativou „Jsme fér“, však ve skutečnosti neusilují o právo manželství uzavírat, ale aby si mohli brát kohokoliv. Tedy bez ohledu na jeho pohlaví. Mnohem výstižněji by tak jejich cíl charakterizovalo heslo „manželství s kýmkoliv“. Jenomže to rozhodně nemá takový marketingový potenciál jako „manželství pro všechny“. To druhé totiž vytváří ve veřejnosti falešný dojem, že někteří se ženit a vdávat nemohou a jsou tedy „diskriminováni“. Zatímco heslo „manželství s kýmkoliv“ by odhalilo, že se ve skutečnosti o žádnou diskriminaci nejedná. Právo na takové manželství totiž nemá nikdo. 

Slogan „manželství pro všechny“ je prostě manipulativní zkratkou. Je to něco podobného, jako kdyby se například vegani hypoteticky dožadovali uzákonění povinnosti nabízet v restauracích veganská jídla a kampaň zastřešili heslem „restaurace pro všechny“. I když ono je otázkou nakolik je tento příklad hypotetický a nakolik věštecký.

Nekonečné opakování hesla „manželství pro všechny“ není ovšem jedinou metodou manipulace, kterou si aktivisté z iniciativy „Jsme fér“ a jejich podporovatelé z řad politiků osvojili. S oblibou tvrdí třeba to, že je uzákonění stejnopohlavních manželství údajně nakloněna většina společnosti. Opírají se přitom o zjištění různých průzkumů veřejného mínění. Při důkladnějším pohledu na ně však dostává pravdivost jejich tvrzení vážné trhliny.

Závěry posledního takového průzkum zveřejnila iniciativa „Jsme fér“ v září loňského roku. Zpracovala jej společnost NMS Market Research a říká se v něm, že uzákonění stejnopohlavních manželství podporuje 65 % veřejnosti (zde). O jeho závěrech informovala iniciativa později ještě jednou, přičemž uvedla, že se ho zúčastnilo 7 000 lidí a šlo tak o největší průzkum na toto téma (zde). Což však není pravda. Když se totiž podíváme na graf zveřejněný u zprávy původní, tak je pod ním drobným písmem uvedeno, že respondentů bylo zhruba 7 x míň (konkrétně 1 035). To ovšem není jediná zajímavá informace „drobným písmem“. Vedle toho se totiž píše, že průzkum byl realizován prostřednictvím Českého národního panelu. Což je společnost registrující dobrovolníky z řad uživatelů internetu, kteří jsou ochotní za drobnou odměnu odpovídat na různé dotazníky (zde). A tak, přestože oslovený vzorek respondentů nepochybně respektuje demografickou, sociální a regionální strukturu naší populace, je otázkou, nakolik jeho reprezentativnost ovlivňuje fakt, že jde o (byť symbolicky) placené dobrovolníky, kteří se proaktivně k účasti na průzkumech přihlásili. Další důležitou informací „drobným písmem“ je pak to, že dotazování probíhalo v červenci 2021. Tedy relativně krátce po poměrně intenzivní kampani za uzákonění stejnopohlavních manželství v souvislosti s jeho projednáváním ve sněmovně. Podle mne tak nešlo o průzkum dlouhodobých postojů veřejnosti, ale spíše okamžitých nálad.

Na stránkách „Jsme fér“ lze nalézt i jiné průzkumy. Mají společné to, že ze všech vychází přibližně dvoutřetinová podpora stejnopohlavním manželstvím. Jako třeba z průzkumu společnosti MEDIAN z roku 2019 (zde), nebo z „analýzy“, kterou si nechala iniciativa zpracovat (zde). V druhém případě se však ve skutečnosti jedná o neuvěřitelnou slátaninu několika různých průzkumů založenou na aritmetickém zprůměrování podílů obdobných odpovědí („rozhodně ano“, „spíše ano“ atd.) z výstupů od CVVM (2018), MEDIAN (2018) a PEW (2015). Autorovi tohoto dílka přitom vůbec nevadilo, že vzhledem k rozdílnému znění otázek, odlišnému časovému období průzkumu, jinému počtu respondentů a nejspíš i odlišným metodikám jejich výběru průměruje „hrušky a jabka“. Takže se z této „analýzy“ člověk dozví tak maximálně to, že si její autor se statistikou moc netyká. O důvodech, proč si ji nechala iniciativa „Jsme fér“ zpracovat lze pak jen spekulovat. Podle mne se zkrátka potřebovala nějak vypořádat s průzkumy CVVM, protože je nelze jen tak ignorovat. Jenomže ten z roku 2018 příliš silnou podporu stejnopohlavním manželstvím neukazoval (50 % pro, 45 % proti) a bylo tedy třeba jej trochu „naředit“ čísly z pohledu iniciativy „příznivějšími“.

Z průzkumů CVVM lze však navíc vyčíst také to, jak se postoj veřejnosti v této otázce od roku 2005 vyvíjel (zde). A tak zatímco byla stejnopohlavní manželství zpočátku výrazně odmítána, do roku 2017 jejich podpora pomalu rostla (až na 52 % pro a 41 % proti). Od té doby je však trend opačný a v roce 2019 opět mírně převážili odpůrci (47 % pro, 48 % proti). Postupné překlápění vah na jejich stranu se pak potvrdilo i v rámci jiného průzkumu CVVM v roce 2020 (zde). Podle něj je odpůrců 37 %, zatímco podporovatelů 34 %.

Je zarážející, jak je možné, že se závěry průzkumů agentur MEDIAN a NMS tak výrazně liší od průzkumů CVVM.  Položené otázky jsou přitom významově obdobné a přibližně stejný je i počet respondentů. Nelze bohužel nic usuzovat o jejich složení, ale že by je CVVM vybírala tak zásadně odlišně? Jediným zjevným rozdílem je tak to, že NMS a MEDIAN jsou agentury komerční, které svoje průzkumy dělají na základě specifikace objednatele, zatímco CVVM patří pod Akademii věd, a je tedy z tohoto pohledu institucí nezávislou. Nicméně ani tento fakt nic nemění na tom, že pokud chceme na otázku podpory stejnopohlavních manželství odpovědět opravdu seriózně, nezbývá než konstatovat, že postoj veřejnosti není zřejmý.

Při tažení za jejich prosazením ovšem nezní pouze manipulativní hesla nebo se nečaruje s průzkumy, ale občas padne i nějaká ta lež. Jako třeba když před nedávnem vypustila pirátská místopředsedkyně sněmovny paní Olga Richterová, že spolek Aliance pro rodinu hájící tradiční pojetí manželství je financován z Ruska. Po ní to pak zopakovala i paní ministryně Helena Langšádlová (pro úplnost dodejme, že podporovatelkou stejnopohlavních manželství není). Ta však poté, co se ukázalo, že paní Richterová lže jako když tiskne, svoje vyjádření stáhla a omluvila se (zde). Což je nepochybně hodno ocenění a nechť je to poučením i pro ostatní politiky, aby si lépe ověřovali informace.

Paní Richterová však nic odvolávat nehodlá. Podle mne tím jednak chce přesvědčit své sympatizanty, aby této dezinformaci uvěřili. Což vzhledem k tomu, jak se neustále tvrdí, že jim věří jen hlupáci, naznačuje, jaké mínění o svých podporovatelích má. Dále tím chce udržet tuto lež „v prostoru“ a mít tak možnost ji dál šířit. A myslím, že je to i vzkaz odpůrcům stejnopohlavních manželství. Jak zní?

Že se ve jménu prosazení jejich uzákonění nezastaví před ničím…