Před nedávnem představil pan Václav Klaus mladší nově vznikající politické hnutí „Trikolóra". Zatím toho o něm moc nevíme, ale zamysleme se alespoň na základě toho mála nad jeho šancemi stát se štikou našeho politického rybníčku.
Hnutí Trikolóra chce svůj kompletní program představit sice až na programové konferenci v září 2019, ale jeho malou ochutnávku zveřejnilo již nyní na svých webových stránkách zde. Podle ní se má jeho politika opírat o tyto tři základní pilíře:
- Braňme normální svět
- Bohatství vzniká z práce
- Žijeme v České republice
Mohla bych se nyní pustit do rozboru jednotlivých bodů a pokoušet se posuzovat smysluplnost a průchodnost nabízených řešení. Ale na to bude ještě času dost. Ono je navíc docela obtížné cokoliv hodnotit jen na základě několika odrážek. Takže se omezím jen na pocity, které z Trikolóry zatím mám a na to, jak si vykládám její záměry.
Je zřejmé, že hnutí chce veřejnost oslovit důrazem na typická pravicová témata a konzervativní hodnoty jako protiklad ke všem těm genderovým, multikulturním a zeleným experimentům. A tak proti bezuzdnému financování kdekoho, kdo se cítí být povolán říkat lidem, jak mají žít a co si mají myslet, preferuje „malý stát“, který se svým občanům plete do života jen tak, jak je nezbytně nutné. A protože „malý stát“ znamená také levný stát, počítá i se snižováním míry zdanění.
Oproti stejnopohlavním manželstvím staví tradiční svazek muže a ženy. A rodině chce vrátit její původní a nejdůležitější poslání, kterým je výchova dětí. Kromě jiného také jako prevenci před tím, aby jim progresivističtí experimentátoři nemohli vymýt ve škole mozek. Proti pokusům prosadit jejich fantasmagorie ve světě dospělých pak staví „zdravý selský rozum“. V neposlední řadě usiluje také o to, abychom si o svých věcech opět rozhodovali sami a náš parlament přestal být hlasovací mašinou odkývávající všechno, co mu nadiktují bruselští ouřadové. Tedy žádné „více Evropy“, ale dost možná heslo, které jsem si před časem dovolila zformulovat jako motto proevropských euroskeptiků: „jen tolik Evropy, kolik je nezbytně třeba“.
Musím se přiznat, že prezentované priority na mne působí na první pohled docela sympaticky. Nicméně je tu jedna věc, nad kterou si dovolím stylově po „klausovsku“ varovně zdvihnout obočí. Celý ten plán mi totiž připadá hodně ambiciózní a obávám se, že v konfrontaci s reálným stavem společnosti a zapojení naší země do evropských struktur, se bude jen velmi těžko realizovat. Pravda, jde sice jen o programové cíle a pilíře, jaké má každá strana a pro které platí, že se je ještě nikdy nikomu nepodařilo beze zbytku prosadit. Mají totiž sloužit především k tomu, aby se voliči mohli zorientovat jakým směrem dané uskupení kráčí, a jaké je jeho vnímání světa. Ovšem v případě Trikolóry se trochu obávám toho, aby to lidé takto opravdu chápali. Neboli, aby svými ambiciózními cíli nevzbudila ve voličích nerealisticky velká očekávání, která se vzápětí promění v obdobně hluboká zklamání. S tím bude třeba dle mého soudu ještě hodně pracovat. Jinak se hnutí nestane štikou, ale štěkem.
Což by byla škoda. Ale udělalo by to radost jeho odpůrcům. Už o sobě dali ostatně vědět a intenzita jejich nesouhlasu byla poměrně velká. Jenom je škoda, že nepředložili vlastní argumenty, proč jsou podle nich hnutím prezentované programové cíle a priority špatné. Místo toho se omezují jen na povyk a nálepkování. Ale možná žádné argumenty nemají a tak alespoň pokřikují. Někteří se totálně přestali kontrolovat a onálepkovali Trikolóristy rovnou za fašisty. Ale umí i pobavit. To když předpovídají, že spojenci Trikolóry budou okamurovci a komouši. Už vidím, jak politici zrovna těchto dvou stran nadšeně hlasují třeba pro omezování přebujelého sociálního státu.
Nadšením ovšem neskáčou ani politici, kteří by měli být Trikolóře názorově blízcí. I když u nich je to docela logické. Málokomu totiž dělá radost, když se na politickém kolbišti objeví nový konkurent, se kterým se bude nejspíš přetahovat o stejnou skupinu voličů. I když ono to s tou názorovou blízkostí taky moc žhavé není. Taková ODS se totiž dle mého soudu do konzervativně pravicového kabátu halí jen na oko, zatímco ve skutečnosti se vrhla do budování „liberální demokracie“. Což ostatně platí i pro TOP 09. Jen s tím rozdílem, že ta ji buduje o poznání déle.
V té souvislosti se nabízí otázka odkud vlastně chce Trikolóra brát voliče. No určitě to nebude ani od SPD ani od komoušů, jak se domnívají někteří její fanatismem zaslepení odpůrci. Nabízí se, že část jich odloudí ODS. Možná získá i její bývalé a zároveň zklamané příznivce, kteří již před lety přešli k TOP 09. Ve které se ovšem vzápětí zklamali také. Třeba bude moci pan Klaus zalovit i mezi voliči hnutí ANO. Hlavně ve volbách v roce 2013 k němu totiž přeběhla poměrně velká část tehdejších podporovatelů ODS (zde). A pro někoho překvapivě by mohl ponořit čeřen i do rybníku Pirátů. K těm totiž přešlo jak hodně voličů TOP 09, tak i ODS. Dohromady něco přes 200 000 (zde). A jak se Piráti postupně odkopávají a ze středové strany se pomalu sunou do ultralevicových lavic obsazených obvykle stranou Zelených, dá se předpokládat, že tito původně konzervativně pravicoví voliči se nebudou cítit úplně komfortně a budou hledat někoho, kdo jim bude názorově i hodnotově blíž. Proč by to nemohlo být právě uskupení pana Klause...?
První dojem z Trikolóry je docela pozitivní. Nehlásá bludy a sází na osvědčené společenské recepty. A pokud nepřepálí začátek a nevzbudí tím nereálné naděje vystřídané následně zklamáním při jejich nenaplnění, může se stát štikou v našem politickém rybníčku a najít v něj i místo trvalejší. Což nepotěší nejen ODS, ale ani Piráty a ANO. Těm všem totiž odloudí voliče. A dost možná osloví i ty, kteří se z důvodu nedostatečné volební nabídky stali dočasně nevoliči. Uvidíme, na co to bude stačit. Na postavení hlavní politické síly nejspíš ne. Ovšem na to, aby se Trikolóra stala jazýčkem na vahách při sestavování budoucích koalic možná ano.
