Absurdní nadsázka se stává šílenou realitou

Čtenáři mých článků ví, že si libuji v absurdní nadsázce. Stává se však, že ji lidé nepochopí a myslí, že jde o skutečnost. Není to jejich chyba. Ono se totiž to, co bylo dříve nadsázkou, postupně stává realitou.

Občas někteří na moje absurdní nadsázky reagují „varováním“, že budu tak dlouho provokovat, až se toho někdo chytne a stane se z toho skutečnost. Musím těmto „kritikům“ dát za pravdu, protože na tom asi něco bude. Na svoji obranu uvádím, že na sobě pracuji a některé myšlenky si nechávám z bezpečnostních důvodů pro sebe. Například jsem zatím příliš nevrtala do diskriminace žen v dostupnosti a nabídce služeb veřejných toalet. Je totiž na první pohled zjevné, že když se tvoří fronty jen přede dveřmi s panenkou a před těmi s panáčkem nikoliv, tak něco není v pořádku. Ovšem obávám se toto téma otevřít, protože by se mohl najít někdo, kdo nepochopí nadsázku, předá to antidiskriminační expertům a ti to vyřeší úpravou pánských toalet tak, aby si fronty užili i muži. A o to, aby mne pánové v celé EU, přešlapující ve frontě na jeden jediný pisoár široko daleko, proklínali, vážně nestojím. Takže toto téma zařadím mezi ta, o kterých se nežertuje. Ostatně to, jak také mohou být lidé zmateni při konfrontaci s nadsázkou, nechť jest doloženo následující příhodou.

Kromě blogu na iDnes mám ještě pravidelný pondělní sloupek na jednom odborném portálu. Protože letos připadal 1. duben na pondělí, neodolala jsem pokušení a sloupek pojala jako aprílový žert. Což sice není nic originálního, ale měla jsem jeden námět, který si o trochu bžundy přímo říkal. A tak jsem ve svém sloupku uvedla (plné znění zde), že úředníci EU uznali svoji chybu a s okamžitou platností ruší jednu opravdu hodně na hlavu padlou regulaci (konkrétně zákaz počítat pojistné podle pohlaví klienta, přestože rozdíly v rizikovosti mužů a žen objektivně existují). Už samotný fakt, že by bruselská vrchnost uznala svůj omyl, mi připadalo jako tak jasné vodítko, že musí každý na první přečtení pochopit, že je to celé fór. Ale abych to jó posichrovala, přidala jsem ještě něco mnohem nepravděpodobnějšího a to sice smyšlené vyjádření J.C.Juncker sypajícího si popel na hlavu a prohlašujícího, že EU tímto krokem odstraňuje nesmysl, který před časem sama zavedla. A aby to byla naprostá „tutovka“ a pochopil to už úplně každý, doplnila jsem ještě totálně ujeté vyjádření fiktivní zástupkyně nefiktivní Gender studies Andrey Procházka-Procházkové: „Tímto krokem se jen dále prohlubuje už překonaný společenský konstrukt připouštějící existenci jen dvou pohlaví – muž a žena. Ale co příslušníci zbylých 62 doposud objevených genderů? Jak těm se bude pojistné počítat? Na ty nikdo ani nepomyslel. Cítíme se postupem Evropské komise zrazeni/-y/-o a určitě to tak nenecháme.“

Celá „zpráva“ byla zkrátka tak evidentní kachna, že jsem ani na vteřinu nezapochybovala, že by někdo nerozpoznal aprílový žert. A tak jsem si odpustila i závěrečné upozorňující „PS“. Což jsem se secsakra spletla. Pár lidí vyjádřilo pochybnosti do diskuze a několik lidí mi dokonce volalo, nebo psalo s prosbou o poskytnutí zdroje, aby se mohli seznámit s podrobnostmi. No a když se mi ozval šéfredaktor onoho portálu s tím, co že mu píšou lidi na xichtoknihu, seznala jsem, že bude asi nutné uvést věci na pravou míru a „PS“ s informací o aprílovém žertu doplnit.

Nicméně jsem si položila otázku, jak je možné, že nikdo evidentní a absurdní výmysl nerozpoznal. Když měli navíc několik nepřehlédnutelných vodítek. A pak mi to došlo. Lidé kolem sebe totiž vidí tolik nesmyslů, že ztrácejí schopnost rozpoznat fiktivní blbost od té skutečné. Koho by třeba před pár lety napadlo, že se najde někdo, kdo zažaluje svoje rodiče za to, že ho přivedli na svět. A on se skutečně našel (zde). Ten příběh je vynikajícím materiálem na absurdní komedii, nebo alespoň skeč ve stylu Monty Python. Ty nejspíš ani ve snu nenapadlo, že to, co oni před desetiletími pracně vymýšleli, bude jednou přinášet sám život. Další námět na kasovní trhák přinášejí ekologičtí antinatalisté (zde) odmítající přivádět na svět děti kvůli tomu, že by znečišťovaly planetu. Na komedii bych to ale neviděla. Spíš katastrofický film v jehož závěru bude Země zachráněna tím, že celé lidstvo spáchá kolektivní sebevraždu.

To jsou jen ty nejkřiklavější případy z nedávné doby. Mohli bychom pokračovat záležitostmi, kdy rodiče blbnou dětem hlavu tím, že je nevychovávají ani jako chlapce, ani jako dívky, aby, až si jednou budou samy vybírat gender, nebyly zatížené překonanými genderovými konstrukty. Pokrok zkrátka člověk nezastaví. To my jsme byly tak omezené stereotypní výchovou, že jsme snily tak maximálně o tom, že jednou budeme doktorkou, učitelkou, nebo zpěvačkou. Tedy jenom holky. Kluci měli stereotypy samozřejmě jiné.

To, že takových absurdit přibývá není podle mne ovšem dáno tím, že by se snad rodilo víc šílenců. Svoji roli v tom nejspíš sehrávají dva faktory. Jednak se lidi mají dnes až moc dobře, nemusí pracovat od slunka do slunka, mají roupy a taky spoustu času na vymýšlení kravin. A druhak dříve byli takoví exoti známí jen lokálně a informace o jejich šílenství se šířily mnohem pomaleji. Dnes ale stačí, aby nějaký pomatenec na jednom konci světa prohlásil, že třeba „žaluje vlády celého světa jako právní následníky předchozích generací lidí za vyhubení mamutů“ a už jsou toho zpravodajské weby plné. A politici celého světa se sjíždějí, aby odhlasovali odsuzující rezoluci a vymýšlejí, jak z toho tématu vytřískat prachy. To dříve by na takového člověka hodili síť, dostal by pár skotských střiků a byl by klid. A politici by utřeli…

Ony se totiž takovéto případy řešily až do nedávna mnohem jednodušeji a přímočařeji. A musíme za to našim předkům poděkovat. Kdyby totiž třeba v 17. století v období třicetileté války lidem kolektivně hráblo a prohlásili, že míru bude dosaženo pouze tím, že se nebudou rodit děti, a tím pádem ani budoucí vojáci, tak tu možná ani dneska nejsme. Naštěstí na podobné fantasmagorie nebyl čas. Byla bída, uživit sebe a rodinu nebyla žádná legrace a děti sice znamenaly hladové krky navíc, ale také jakous takous jistotu zabezpečení na stáří pro ty, kteří se ho dožili. Takže by tenkrát nepochybně nějakého pacifistického antinatalistu hnali. Tak mne napadá… Jak my jsme vlastně přišli na to, že jsme intelektuálně výš než naši předkové?