O tom, proč příliš dotací škodí

Krátké zamyšlení nad tím, proč jsou dotace (nejen ty evropské) neefektivní a proč by měly být omezeny na miminum.

Dnes a denně můžeme vidět i slyšet, že ten či onen projekt je financován z nejrůznějších dotací či fondů. Zejména soudruzi z EU jsou v tomto mistři a neopomenou dát najevo, že tady to platí oni. Ve výsledku to vytváří iluzi, jak je tento systém skvělý a efektivní. Jak nám někdo umožnil vytvořit něco, na co bychom z vlastního neměli. Následujících pár odstavců však přiblíží, proč by text na modrých cedulích neměl hlásat „Tento projekt je (spolu)financován Evropským XYZ fondem“, ale spíš „Na tomto místě vám milostivě vracíme alespoň část peněz, které jsme vám předtím sebrali a určili, na co je můžete použít“. A to se samozřejmě nevztahuje jen dotace evropské.

Při každém přerozdělování peněz existuje riziko, že se někdo pokusí systém zneužít. O tom, že k tomu dochází velmi často, budiž důkazem například aktuální kauza ROP Severozápad. Stačí si zajistit, aby lidé rozhodující o přidělení dotací vybrali ten „správný“ projekt, sem tam přimhouřili očko a úspěch je zaručen. V neuplatitelnost našich volených zástupců a úředníků veřejné správy asi dnes nevěří ani nejzarytější optimista.

Dalším problémem je administrativní stránka věci. Je naprosto běžné, že se část dotací musí vracet kvůli administrativním chybám, přestože prostředky byly použity na správný účel. V důsledku je potom potřeba vynaložit nemalé částky na precizní vykazování a peníze se najednou utrácí na špatném místě. Dotace by se měly vracet pouze v případě, že se nepoužívají pro účel, za jakým byly poskytnuty. Ne proto, že nám někde chybí to či ono lejstro.

Hlavním úskalím je však samotné tvorba dotačních programů. Je téměř nemožné prostředky efektivně rozdělit tak, aby mohly být použity tam, kde je potřeba. Zejména v situaci, kdy o rozdělení peněz rozhodují úředníci odtržení od reality. Ve výsledku jsou potom použity tam, kde to není potřeba. Zkuste si představit situaci, že si šetříte na auto, protože ho potřebujete k dopravě za lépe placenou prací. Máte uspořeno 300.000. Najednou někdo přijde, peníze vám odebere do společné kasy a místo toho vám z ní dá 400.000, ovšem s podmínkou, že tyto peníze můžete utratit pouze za opravu domu, domácí spotřebiče a solární panely. Přestože se jedná o příklad, kdy ze společné kasy dostanete více než jsme přispěli, není to pro vás zrovna výhodné. Sice budete mít novou střechu, fasádu, ledničku, pračku a ohřívat vodu vám bude slunce, pořád ale budete chodit pěšky do mizerné práce. Vaši hlavní prioritu to tedy nevyřeší a navíc tu ještě bude někdo další, kdo dostane o 100.000 méně a dost možná ani on nebude moct peníze použít, jak by chtěl.

Systém by snad mohl fungovat, pokud by se špatně alokované dotace nečerpaly a mohly tak být přerozděleny lépe. To se ovšem děje možná jen pohádkách. Skutečnost je taková, že když už vám někdo nabídne prostředky „zdarma“, neodmítnete je. Jako třeba jedna nejmenovaná firma, která získala dotaci 2.000.000 Kč na školení svých pracovníků. Na to se nezdá být nic špatného, zvyšování kvalifikace ekonomicky aktivního obyvatelstva je přeci všeobecně prospěšné. Problém však byl ten, že pracovník, který žádost o dotaci zpracoval, nekonzultoval plán školení s vedoucími jednotlivých oddělení. Tento plán je součásti žádosti a není možné ho měnit. Ve výsledku potom absolvovali zaměstnanci této firmy řadu školení, z nichž podstatná část vůbec neodpovídala jejich kvalifikaci a přínos byl tedy velmi diskutabilní. Nicméně prostředky byly k dispozici a proto se školilo o sto šest. Přínos pro firmu byl ve výsledku nevalný, za největší úspěch se dá považovat nové vybavení školící místnosti, které bylo samozřejmě pořízeno z dotačních peněz. Spokojena tak hlavně byla firma, která pomohla se zpracováním žádosti a zároveň zajistila následná školení. Na své si přišel i výše zmíněný pracovník, který zpackal tréninkový plán. Jako administrátor dostával slušnou měsíční odměnu (samozřejmě hrazenou z dotace) po dobu dvou let.  

Dalším skvělým příkladem je stará známa řepka olejka. V důsledku dotací, kterých se v minulosti dostalo kontroverzním biopalivům, se našich polí místo potravin pěstuje tato zásadní plodina. A to prosím v době, kdy půl světa hladoví. Jak by řekla stará Škopková z legendární trilogie Slunce, seno: „Co by za tu pšenici děti v Africe daly…“. Proto bychom se měli zasadit, aby přerozdělováno bylo jen to, co je opravdu nutné a aby takto vybrané prostředky byly efektivně přiděleny, tam kde je třeba.