„Dáte si k tomu ještě něco?“ „Vás. Vás slečno, bych si dal jako zákusek. Víte, já jsem doma sám. Nechcete přijet?“ ...tak určitě, ty tragéde. Sexuální obtěžování po telefonu v rámci náplně práce, další rajón chlípných pánů.
Že mě muži slovně a občas i fyzicky sexuálně obtěžují na ulici, v obchodě, v restauraci nebo na zábavě, to není nic nového. Vždyť která z nás se s tím nesetkala, někomu se to stalo jednou, jiné to musí strpět několikrát do týdne. Nepovažuji se za klasickou krásku, ale je pravda, že nejsem ten typ, co by nosil džíny, triko a tenisky, ale má raději šaty různých střihů nebo sukně, zvlášť teď v létě. Líbí se mi nekonvenční styly různých subkultur. No a taky mám velká prsa, která sice nevolají z mého výstřihu na kolemjdoucí pány, aby je zhodnotili, ale je zkrátka fakt, že si často musím kde co vyslechnout. Nepoužívám ani příliš make-upu, na nikoho neházím lascivní pohledy… moment, já se tady obhajuju! Ale proč? No protože i přes pochopení kamarádů, kamarádek a známých je mi občas vysvětleno, že něco do toho okolí asi vysílám, něco ze mě zkrátka vyzařuje a to se mi pak vrací v podobě různých oplzlostí. Účes, make-up, oblečení, řeč těla, postoj… No jo, nepřipomíná vám to něco?
„Znásilnili tě, aha, to je mi líto, ale kdybys možná neměla tu minisukni a výrazně namalované rty, tak by se to nestalo. Ale jinak tě chápu, to jo.“
No jo, asi si o to prostě nějak říkám. Pořád sice nevím jak, ale NĚCO prostě vyzařuju. Kruci, jak já to dělám? Jsem toho názoru, že tady je vina jen na jedné straně – na straně obtěžujícího – ale stejně, než se s nějakým takovým zážitkem svěřím, automaticky ospravedlňuji to, jak jsem vypadala.
Myslíte, že na na první pohled nenápadné ženy nikdo nepokřikuje? Že ty, které mají volné oblečení a nepoužívají řasenku, mají klid? Kdepak. A jak to vím? Od té doby, co dělám asistentku zákaznického servisu, kde mimo jiné vyřizuji telefonické objednávky na dovážku jídla, chápu, že tohle zdaleka není o vzhledu, ani o tom, kam koukám nebo co dělám s rukama. Tito specifičtí muži to dělají zkrátka kdykoli, kdekoli a komukoli, protože prostě chtějí. Jediné, co zákazník ve chvíli, kdy se mnou telefonuje, zná, je můj hlas. Můj hlas není nijak sexy, ani do mikrofonu smyslně nešeptám složení požadované pizzy a toužebně nevzdychám, když mi někdo diktuje svou adresu. Jsem zkrátka jedna z těch paní a pánů, kteří zvednou telefon, když si chcete objednat večeři, tak obyčejná, jak jen může taková standardní telefonní operátorka být. Možná bych neměla být tak milá a vstřícná. Možná.
Co tím chci říct? Chtěla bych popsáním tohoto zážitku vyvrátit úvahy a řeči, že si za toto ženy nějakým způsobem mohou samy – tím, jak se oblékají, jaký mají postoj, řeč těla, kam se dívají, co vyzařují apod. Jak už jsem uvedla, pracuju v zákaznickém servise bistra, které rozváží jídlo, takže kromě jiného zvedám telefony a vyřizuji objednávky. Tuhle práci vykonávám z domu, takže u toho počítače sedávám nenamalovaná, rozcuchaná a často ještě v pyžamu, což je v podstatě zbytečná informace, protože mě není vidět, ale abychom se vyhnuli nějakým úvahám a teoriím, tak to raději uvádím.
No, a o co tady jde – nezřídka se mi stává, že na druhém konci mužský hlas „laškovně“ vtipkuje, že by si nejradši dal i mě nebo jestli bych mu to mohla dovézt já a to vínko si vypijeme spolu. U něj doma. Jo, celá žhavá, ty kašpare.
Včerejší pán tomu ale nasadil korunu. Jeho číslo bylo v databázi již uloženo, takže mi k tomu hned vyskočila adresa a další údaje. S pánem jsme hovořili celkem dlouho, ze začátku byl milý, nechal si poradit, ale čím déle jsme se bavili, tím byl oprsklejší, používal dvojsmysly a náramně se bavil („Teda slečnooo, vás bych si dal taky“ aj., klasik). Když jsem rekapitulovala objednávku a ověřovala adresu, která tam byla z minula, řekl: „Jak to víte?“ „No to víte, věštím z křišťálové koule – ne, adresu mám uloženou již z minulé objednávky, nebojte. Je to tedy správně?“ aby si nemyslel, že jsem úplný suchar, tak jsem taky „zavtipkovala“, což u tohoto dělám často, protože lidi jsou kolikrát vyděšení, že je někdo sleduje, tak je vzápětí uklidním, že adresu si systém zkrátka pamatuje a pak se společně zasmějeme. Chlápek ale zašel ještě dál: „Víte moji adresu, a těch dvacet centimetrů mého penisu, to víte takyyy?“ Zůstala jsem chvíli zaražená, jestli to myslí vážně, ale pak jsem řekla, že „Bohužel nemám tu zkušenost a mileráda ji přenechám komukoli jinému.“ On se samozřejmě v tu chvíli považoval za nejvtipnějšího samce široko daleko a já si jen vyměnila nechápavé pohledy se svým přítelem, který to celé slyšel, protože jsem měla hovor na hlasitý odposlech. Možná nechám příště odpovědět jeho a pán by si své průpovídky raději dvakrát rozmyslel. Nebo to tito pánové zkouší, i když se na druhé straně ozve mužský hlas?
Když jsem tady ten zážitek popsala na sociální síti, ozvaly se i další ženy, kterým se stalo něco podobného, když pracovaly jako operátorky, dispečerky a podobně. Je jedno, kolik ti je, jestli 20 nebo 50, jakmile na druhé straně promluví ženský hlas a nezazní hláška, že se hovor monitoruje, pro některé muže je to signál, že si mohou dovolit i něco víc než vyřídit objednávku. Je to stejné jako na ulici. Poslední mlaskající dědek si na mě dovoloval asi minutu po tom, co jsem se na zastávce rozloučila s přítelem, který odcházel do práce, a dál pokračovala sama. Tudíž aby žena nebyla obtěžována, potřebuje mít muže jako doprovod, když někam jde, aby nebyla obtěžována po telefonu v práci, potřebuje mít mužský hlas.
Když někde poukážu na to, že ženy jsou i v 21. století stále ještě příliš často považovány jen za jakési objekty mužského harašení nebo kus masa, ke kterému si můžete leccos dovolit, dostane se mi výsměchu, že se přece nic neděje, je to jen zábava a já jsem hysterická feministka, která nenávidí muže. Ale já nechci poslouchat vaše mlaskání, hvízdání a pokřikování. Nechci, abyste mi říkali, že byste si mě dali jako zákusek. Nepojedu za vámi domů pít víno, které si objednáte. Nejsem zvědavá na váš penis, na jeho obrázky nebo rozměry. Chci dělat dobře svoji práci, kterou mám ráda.
Vy mě od ní zdržujete a otravujete. Nezajímáte mě.
Pokud máte stále pochybnosti, zkuste si prosím zodpovědět následující otázky:
1. Je ksakru normální operátorce, u které si objednávám jídlo, říkat tyto věci?
2. Dovolil by si onen muž totéž, kdyby měl směnu některý z mých mužských kolegů?
3. Čím přesně takové pány po telefonu provokuji, když jediné, co znají, je můj hlas? Mám sexy hlas? Lascivní a provokující? Čím si ženy na telefonu zasluhují tyto průpovídky?
4. Máte stále pocit, že sexuální obtěžování žen je vždy podmíněno jejich vzhledem? U telefonování přece není nic vidět, čím to tedy je?
Od nadřízených jsem dostala radu, že pokud někdo takový bude volat, tak i za cenu nedokončené objednávky mohu takovému zákazníkovi odmítnout vyřídit jeho požadavek a hovor okamžitě ukončit. A přesně to taky příště udělám. Nebudu se smát vašim vtipům a dělat, že mi to lichotí. Prostě si budete muset navařit sami. ;)
A ne, nehroutím se z toho. Byl to jen další z nekonečné množiny úchylů. Jen chci, abyste věděli, že tuto množinu odmítám přijmout jako běžnou součást svého života. Ať už mezi lidmi nebo doma na telefonu při práci. A pokud to váš zaměstnavatel vidí jinak, zvažte, pro koho vlastně pracujete.
