Padesát odstínů Valentýna

Co by pánové neudělali pro své partnerky právě na Valentýna? Třeba to, že s nimi půjdou do kina na film, který vůbec nechtějí vidět.

Do kin přichází další pokračování filmu podle románu spisovatelky E. L. James, Padesát odstínů temnoty. Ne snad proto, že by tento snímek posbíral spoustu Oscarů, Zlatých glóbů nebo se stal hvězdou filmových festivalů. Naopak, snímek získal čtyři Zlaté maliny, což je pravým opakem prestižního Oscara. Další díl filmu podle knihy byl tak natočen v podstatě jen proto, že lidi na ten předchozí chodili do kin jako diví, takže vydělal dostatečné množství peněz na to, aby tvůrcům a hercům stálo za to v tomto počínání pokračovat.

Tento film je oblíben u specifické cílové skupiny – ženy. Obyčejně na film chodí s kamarádkami, bývá to taková skupinka žen 35+ z kanclu, pečlivě upravené nehty, účesy a množství jejich parfému mi často naleptává nosní sliznici, pokud se ke mně nahnou, abych jim mohla ukázat volná místa v sále. Dámská jízda, no co, proč ne, dámy jsou nadšené, usměvavé, z pohledu prodavače zkrátka bezproblémový zákazník. Další skupinu tvoří páry. Tedy spíš to funguje tak, že jedna osoba z páru – žena – chce na tento film jít a její partner je tam prakticky jen do počtu.

Zařadit romantický/lehce lechtivý film do období svátku zamilovaných je výborným obchodním tahem, protože víkend před Valentýnem se pro nás, zaměstnance kina (a věřím, že i pro další pracovníky ve službách), ukázal jako velice náročný. Do kina se hrnula spousta lidí, z nichž více než polovina směřovala právě na výše uvedené představení. Dámy nadšeně štěbetaly s kamarádkami nebo se láskyplně vinuly ke svým méně nadšeným partnerům. Když na čekající pár přišla řada, aby si partneři mohli vyzvednout na pokladně lístky, tak v případě, že byl vyslán samotný muž, jejich požadavky vypadaly následovně (cituji doslova):
„Dobrý den... já mám tady rezervaci. Na těch... padesát... odstínů nějakých... pfhmmm... sra*ek.“

„Dobrý den. Máte ještě nějaká volná místa na těch padesát... čehosi?“
„Zdravím, by tu prý měla být rezervace na (jméno ženy), na nějaký ten... teď ten film, nějakých padesát cosi,“ muž obrací oči v sloup a povzdechne si.
Obecně se všichni tito muži tvářili jako „mouchy, snězte si mě (a hodně rychle)“.

Nevím, zda v tu chvíli ty muže víc obdivuji za jejich schopnost silného sebezapření, když na film s partnerkou vyrazili, aby jí udělali radost, nebo mi je jich líto, protože vím, že tu nemalou částku peněz by raději utratili za úplně jiný film, který by se mohl třeba líbit oběma. Není mi dovoleno před zákazníkem hodnotit film nebo mu sdělovat svůj názor, takže se milé pány snažím aspoň potěšit úsměvem a vstřícností, zatímco jim prodávám vstupenky.

Předešlý víkend mě tak utvrdil v tom, že Valentýn je více než patronem všech milenců, patronem všech obchodníků. Já si počkám na první máj a budu se staromódně dívat na padesát odstínů noční oblohy.