Kampaň MeToo naprosto jasně ukázala, kde jsou naše priority, nakolik jsme empatičtí k cizímu neštěstí, a které věci nás skutečně trápí. Jste překvapeni? Já ani ne.
Kampaň MeToo ukázala, že i bohatí a slavní mají své kostlivce ve skříni, kteří se najednou sypou a padají do cest vydlážděných zlatem těm, kteří někomu – i když třeba velmi dávno – způsobili nepříjemný zážitek či přímo trauma. Tito lidé v dnešních dnech našli odvahu promluvit a společnost na to reaguje. Bohužel v poslední době spíš tak, že se normálně stydím za to, že i v 21. století to tu stále vypadá jako ve středověku.
Sama mu vlezla do postele, tak co si teď stěžuje
Někteří MeToo nazývají honem na čarodějnice. Kvůli tomu má již mnoho celebrit navždy ztracenou kariéru, významní muži přišli o svá postavení, rodiny a někteří také o svobodu, protože za své chování se teď zodpovídají u soudu. Nakonec pak dochází k tomu, že právě tyto lidi vnímáme jako oběti, a nikoliv ty, kterým ublížili. Ale proč? Vždyť v mnoha případech ženy slavným producentům, režisérům či svým šéfům v zaměstnání vlezly do postele dobrovolně, tak co si teď stěžují, že?
Obávám se, že to není tak jednoduché. Pokud se do sebe dva vyloženě zakoukají a nějaký čas spolu zcela dobrovolně randí na základě vzájemné přitažlivosti, asi těžko pak lze svého nadřízeného nařknout ze sexuálního obtěžování či zneužívání. Pakliže ženu její nadřízený či jiná klíčová osoba v jejím kariérním postupu postaví před hotovou věc, kdy má volit „buď a nebo“, je to zcela jiná situace. I přesto, že žena může s takovým návrhem souhlasit, vsadím se, že kdybyste jí dali na výběr, zda pro postup v kariéře spát s chlípným šéfem nebo pracovat týden přesčas, že ráda zvolí druhou možnost.
Znalosti a talent? Ukaž radši prsa!
Všichni krčí rameny, že když na to přistoupila, je to přece v pořádku, ale málokdo se už pozastavuje nad tím, jak je ksakru možné, že jí vůbec někdo něco takového nabízí? Co jsme to za lidi, když pro kariérní postup, přijetí na nové místo nebo získání role ve filmu neposuzujeme talent, píli a dovednosti, ale ukazujeme svou moc a bezostyšně děláme nemravné návrhy? Tohle není problém těch žen, které na to přistoupily, to je problém této společnosti, že tolerujeme, aby toto mocenské chování bylo zcela běžné. Ať už jde o firmu ve vašem městě nebo Hollywood. A i když se kampaň MeToo týká žen i mužů, přiznejme si, že v roli predátorů a chlípníků zde dominují muži. Je to dáno hlavně tím, že většinu vedoucích pozic stále často zastávají právě muži. (Pokud někdo zažil situaci, kdy se jako muž musel vyspat se svojí šéfovou, aby získal nějaké výhody v zaměstnání, napište mi o tom.)
Chudák chlap, že nebyla zticha
Co mě nejvíc mrzí, tak proto, že si tolik lidí neuvědomuje výše zmíněné skutečnosti, se místo odhodlání: „Je to otřesné, pojďme s tím něco udělat!“ častěji objevuje: „No bóže, aby se nepodělala. Však si to nechala líbit, dobře jí tak. Chudák herec, už si nezahraje, kvůli pitomé zlatokopce.“ Ha, jako kdyby sláva, majetek nebo postavení měla někomu zaručit jakousi imunitu. „Tak to hlavně neříkej, když je teď slavnej, bys mu zničila kariéru. Prostě se s tím nějak srovnej.“ Jo.
To se ale pořád bavíme jen o celebritách a jiných slavných. Co lidé jako je vaše kamarádka, sousedka? Tu třeba neobtěžoval slavný herec, ale jen běžný vožungr v baru nebo někdo na ulici. Nenechala si to líbit, nevlezla s ním do postele, poslala ho někam, ale stejně ji mrzí, že se jí takové věci velmi často stávají a naštvaně o tom mluví nebo píše. Reakce? „Ále prosím tě. No tak jsi hezká, co se divíš. Měla bys být ráda, že ti někdo lichotí“ (o tomto jsem psala již dříve zde). Výsledkem toho všeho obtěžování a zneužívání je zase bohužel jen to, že útočníky nějakým způsobem stále omlouváme, situace zlehčujeme a vinu dáváme obětem. Mohla si za to sama, měla výstřih, je to její problém, a je to beztak zlatokopka, nebo ji odmítl a ona se teď mstí.
A co na to „slušní Češi“?
Absolutní výsměch a bagatelizaci celé kampaně předvedl nový obrázek společnosti Bernard, jehož majitel byl už dříve kritizován za způsob zobrazování žen v reklamě na různé druhy piv. Vysvětlil sice, že sexuální násilí odmítají, ale že kampaň zničila spoustě lidem kariéru, protože je nástrojem možnosti vysoudit odškodnění. Nepopírám, že existují i falešná obvinění, ale myslím, že je jich oproti těm pravdivým tak malé množství, že mi nepřijde správné na tom shodit celou kampaň a z obětí paušálně dělat vypočítavé zlatokopky. Možná to začaly hvězdy z Hollywoodu, ale co ty statisíce a miliony „obyčejných“ žen? To je jako co, jen kompars? Domnívám se, že ani omylem.
Kampaň MeToo naprosto jasně ukázala, kde jsou naše priority, nakolik jsme empatičtí k cizímu neštěstí, a které věci nás skutečně trápí. Došla jsem k závěru, že sexuální násilí nás netrápí, protože to stále tolik lidí považuje za běžnou součást života i kariéry. Dokud se nezmění toto pro mě nepochopitelné uvažování, je celá kampaň MeToo jen jakýsi film, kdy sledujeme osudy účinkujících, ale nijak se nás to vlastně netýká a po skončení si dál žijeme své životy.
Kde jsou teď všichni ti „slušní Češi“, kteří tak vehementně chtějí bránit evropské ženy před nájezdy chlípných imigrantů z východu? Už to asi chápu. Černoch nám na naše ženy sahat nebude. Ale bílý muž, to je jiná, panečku, no ne? Bohužel, pánové, i jako bílí „civilizovaní“ muži žijící v moderním světě máte hodně co dohánět. Kampaň MeToo a reakce na ni je toho jasným důkazem.
