Trest za nemoc

Ono nestačí, že člověk proti své vůli onemocní anebo utrpí úraz, okamžitě na to ještě začne doplácet finančně. Nyní nově i 30 Kč za návštěvu lékaře a dalšími poplatky. Také za první tři dny pracovní neschopnosti nedostane ani šesták. Proč stát své nemocné občany takto trestá? To nestačí, že jsou nemocní?

Financování našeho zdravotnictví je nyní založeno na dvou principech – na solidaritě zdravých s nemocnými (proto platíme zdravotní a nemocenské pojištění) a na tezi, že my, občané zdravotní péči zneužíváme příliš častými návštěvami lékaře, často i mimo ordinační hodiny, necháváme si předepisovat příliš mnoho léků a nemocnice používáme jako hotely. Proto za to za všechno budeme platit nově zavedené poplatky, aby nás na takové chování přešla chuť.

 Jenže nemoci nechodí po horách, ale po lidech, a lidé potom chodí po doktorech, protože, světe div se, mají obavy o své zdraví. S takovou otevřenou zlomeninou holenní kosti či podezřením na rakovinu bych se jim snad ani nedivila. Tyhle nemocné poplatky v řádech desetikorun od využívání zdravotní péče asi neodradí. Ani nemocnice nebudou asi jejich pacienti houfně předčasně opouštět „na revers“, tj na vlastní nebezpečí a proti vůle lékaře, jenom proto, aby ušetřili 60 Kč denně.  Zmizet z čekáren by však měla onemocnění zvládnutelná volně prodejnými léky. Na člověka bez medicínského vzdělání tak čeká nelehký úkol -  diagnostikovat, zda jeho nemoc (anebo nemoc jeho dítěte) je třeba jen pouhou virózou (návštěvy lékaře netřeba) anebo zápalem plic (ale i ten se prý dá přechodit) či útokem smrtelně nebezpečného meningokoka. Svoje zdraví ještě možná zariskujete – ale zdraví svého dítěte? A můžete vyčítat staré paní, třeba své vlastní babičce, že se o sebe opravdu bojí, když už teď užívá několik lékařem předepsaných léků a dnes ráno jí nebylo nějak dobře? Ta na to středisko pro jistotu také zajde a těch 30 korun na poplatek také obětuje.  

Neznám nikoho, kdo by i dříve, když to bylo ještě zadarmo, chodil rád k lékaři. Ti lidé tam jdou, protože své zdravotní problémy považují za tak vážné, že jim nic jiného nezbývá, volně prodejná léčiva na jejich chorobu nezabrala a svou dovolenou už vyčerpali na poslední dvě chřipky. Léky, které jim přitom lékař jako odborník předepíše, si také jako laici netroufnou odmítnout stejně jako další případná vyšetření.

 Počet vyšetření a předepsaných léků tak tedy zřejmě oproti loňskému kroku nijak významně neklesne, ač přesně to mělo zavedení poplatků zařídit. Zda se to skutečně podařilo, budeme moci posoudit až za rok. A pokud ne, bude vybírání poplatků jako neúčinné zrušeno? Anebo zůstane i nadále v platnosti jako „daň z nemoci“ – další „radost“ nemocných?