Pomalý muž (1001 knih, které musíte přečíst…)

Bezmoc, osamění, vášeň a nejtemnější proudy lidské duše… aneb Jestli máte depresi, tak tuto knihu nečtěte. A druhé „aneb“ Projekt http://lenkasimkova.blog.idnes.cz/c/241057/1001-knih-ktere-musite-precist-nez-zemrete-projekt.html pokračuje...

Foto Knižní web

John Maxwell Coetzee

Pomalý muž (Slow man)

Vydala Metafora v roce 2007

Přeložila Edita Drozdová 

Pomalý muž – kniha o neschopnosti, lítosti, ponížení, ale také zajímavá literární hříčka, napadlo mě po dočtení poslední 243. strany. Ponurá obálka se starým pochroumaným kolem tomu jen přidává. A právě na tomto kole utrpí vážný úraz náš (ne)hrdina, téměř šedesátiletý Paul Rayment. Srazí ho auto a on následně přichází o podstatnou část nohy – lékaři vzhledem k jeho věku nemohou (nechtějí) rekonstruovat přetočený a rozdrcený kolenní kloub, a tak zvolí amputaci nad kolenem. Příběh tedy začíná jedním z klasických schémat literatury – zápletkou, která trvá několik vteřin, ale promění celý život hlavní postavy. Musím se přiznat, že na mě tento postup zabírá. Kolikrát si člověk neuvědomuje, že stačí „oka mžik“ a vše v našem životě může být jinak. Není na škodu si to občas připomenout a vážit si každého dne, kdy bez problémů vstaneme z postele.

Paul žije poměrně osamělým životem v australském Adelaide, bez rodiny a dětí, které nestihl zplodit, a po nehodě se ještě více uzavírá do svého bytu i nitra. Odmítá totiž protézu, která by mu zajistila alespoň o trochu více soběstačnosti, a místo toho si najímá ošetřovatelky, z nichž se mu jedna stane osudnou…

Po rychlém akčním začátku už ale děj plyne tak nějak pouze vnitřně, v myšlenkách starého muže, dokud se jeho ošetřovatelkou nestane Marijana (čtyřicetiletá chorvatská imigrantka). Osamělý Paul k ní zahoří „stařeckou“ láskou, která se nám může zdát směšná, nikoli však v jeho situaci nepochopitelná. A svůj cit se snaží vyjádřit prostřednictvím Marijaniných dětí. Dochází však k menšímu kolotoči nepochopení a celá „lovestory“ se zamotává.

Zatímco čekáte na nějaké vyústění v podobě střetu s Marijaniným žárlivým manželem (k čemuž také tak nějak dojede) nebo na přerod hlavního hrdiny, vstupuje náhle do děje, pro mě ze začátku hodně „záhadná“, spisovatelka Elizabeth Costellová. Možná vám chvíli bude trvat, než pochopíte přesně její roli v tomto příběhu, kterou vám neprozradím… ovšem v mnoha recenzích se to (bohužel) dočtete.

V románu můžeme objevit souvislosti a inspirace z autorova života http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Maxwell_Coetzee, a já jen dodávám, „jak jinak“, věřím totiž, že v dobré knize se ze života spisovatele musí něco nutně objevit, i když naprosté fikce také určitě existují… ale mě tolik nelákají.

Pomalý muž mě velmi překvapil tím, jak hluboká lítost se může projevit ve starém muži, který zůstal bezdětný, domnívala jsem se, že je to spíše doména žen. Zároveň ve mně Paul vyvolával vztek svojí neschopností se s osudem ještě poprat, zabojovat.

Nemyslím si, že je to zrovna kniha, kterou musíte přečíst než zemřete… Možná si vyberete jiné Coetzeeho dílo, nakonec je to nositel Nobelovy ceny a nějaké povědomí o jeho tvorbě bychom asi mít měli.

Věta, kterou jsem si z Pomalého muže zapamatovala, zní: „Naše lži o nás prozradí stejně mnoho jako naše pravdy.“ Ale v tomto trochu esejistickém díle najdete zajímavých myšlenek mnohem více.

A kdy knihu radím (s nadsázkou) nečíst?

Pokud jste se rozhodli zůstat bezdětní…

Pokud vás rozčilují hrdinové, kteří to vzdali…

Pokud máte za sebou nějaký vážný úraz a potřebujete spíše pozitivní pohled na další život…

Pokud máte raději romány s akčním, svižným dějem…

Pokud nemáte rádi „příběh v příběhu“…

Z čehož zároveň vyplývá, kdy si ji přečíst máte… :-)

Po každých pěti knihách jsem chtěla udělat takové malé shrnutí na závěr, ovšem právě ta pátá ze seznamu, a to Adjunct: An Undigest od Petera Mansona do češtiny přeložena nebyla, tedy doufám, že se nemýlím. Četl ji někdo v originále? Že by případně doplnil do komentáře alespoň to, zda ji musíme přečíst, než zemřeme :-)… A já se chystám na Moře (John Banville), tedy spíše na hory, takže je možné, že po návratu napíši o více knihách najednou, nebo naopak nestihnu přečíst nic.

A co čtete pro změnu vy?