1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete – projekt

Tak předně, nemám ráda seznamy doporučené četby a už na gymnáziu jsem si četla v podstatě, co jsem chtěla, což má za důsledek, že tzv. povinnou literaturu dočítám až dnes, cca dvanáct let po maturitě. Musím říct, že toho vůbec nelituji. Myslím si totiž, že v 18 letech bych z některých knih stejně mnoho neměla. (Určitě by stálo za zamyšlení, jak jsou seznamy doporučené četby pro studenty připravovány, zda je mnohdy spíše neodradí, než aby je nalákaly k četbě).

Jako vystudovaná knihovnice (ano, tento obor opravdu existuje a pokud si myslíte, že knihovník toho vlastně moc umět nemusí, přečtěte si tohle http://katalog.nsp.cz/karta_p.aspx?id_jp=15575&kod_sm1=23), která na tento obor šla vyloženě z lásky ke knihám, a nyní ve volném čase mimo jiné dobrovolná knihovnice v jedné malé knihovně se s různými seznamy knih setkávám neustále. Dokonce i vlastním knihu 100 knih, které otřásly světem (http://www.bux.cz/knihy/4616-x100-knih-ktere-otrasly-svetem.html) a  Dvanáct knih, které změnily svět (http://www.beletrie.eu/knihy/12-knih-ktere-zmenily-svet.html). Na serveru iDnes, ale i jinde, mi proto nemohla uniknout upoutávka na publikaci (encyklopedii?) 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete (http://kultura.idnes.cz/jeste-nez-zemrete-dostanete-z-tehle-knihy-pekny-mindrak-pjv-/literatura.aspx?c=A111228_171051_literatura_ob). Seznam oněch knih již existuje více let a je dostupný např. zde  http://www.listology.com/ukaunz/list/1001-books-you-must-read-you-die. V originále vypadá kniha nějak takto http://www.amazon.co.uk/dp/1844034178/. Český překlad jsem si zatím nekoupila, ale asi neodolám. Všechny recenze samozřejmě upozorňují na úskalí takových „výběrů“ a nedá se než souhlasit… (subjektivita, anglofonní zaměření, žánrové zaměření pouze na romány atd.).

Přesto – také jste se dostali někdy do fáze, kdy vlastně nevíte, co číst? Právě kvůli tomu nepřebernému množství publikací, které navzdory pořád omílané krizi vydavatelského průmyslu vycházejí (i když rozhodně teď nesoudím jejich kvalitu, rozvíjející se trh s e-knihami a další novodobé fenomény). Máte pocit, že vám stále unikají podstatná literární díla a autoři, že jste toho stále přečetli málo? Ano, i takoví „blázni knihomolští“ jsou mezi námi. Dobrovolně se mezi ně zařazuji.

Ve výše zmíněném článku se píše:

…za předpokladu, že průměrná kniha má 300 stran a budete číst pravidelně den co den třicet stránek, za 27 a půl roku budete moci umřít…

No, tak jo, tak já do toho jdu :-). I se všemi riziky, která v tomto „projektu“ spočívají:

-          zítra mě přejede auto,

-          netroufám si číst nepřeložená díla v originále,

-          až dojdu v seznamu ke Švejkovi, tak ho prostě přeskočím, navzdory tomu, že je považován za téměř národní poklad, já ho nezvládnu…,

-          přečtu prvních pět knih, a usoudím, že je to blbost.

A co si od toho slibuji:

-          inspiraci, když nevím, po které knížce sáhnout,

-          doplněk k české tvorbě, kterou čtu nejraději,

-          objev nových autorů, které by mě nenapadlo číst, jelikož o jejich existenci nevím,

-          inspiraci pro čtenáře tohoto blogu,

-          možná, když o každé knize něco málo napíši, budu i za půl roku vědět, o čem byla, když se mě někdo zeptá,

-          konečně si udělám jakýsi čtenářský deník, který jsem opustila v páté třídě,

-          kromě čtení budu také trochu psát,

-          diskusi o dalších zajímavých knihách,

-          ze seznamu mám už něco načteno, tak si to jen osvěžím (i když s mojí pamětí to znamená –  přečtu znovu),

-          a mnoho dalších pozitiv a perspektiv :-).

Nebo jsem raději měla jít do projektu 1001 piv, které musíte ochutnat, než zemřete :-)?

Co myslíte?

Takže příště „recenze“ (ale spíše půjde o postřehy) první knihy ze seznamu – Neopouštěj mě (Kazuo Ishiguro). Opravdu ji musíme přečíst?