Kam čert nemůže, tam nastrčí klepnu

aneb masmédia na nás útočí ze všech stran. Drby, klepy, klevetění, šeptanda … to je jen pár slov, za jejichž obsahem se skrývá pomluva. Někdy se jí ubráníme, někdy ne. Být terčem pomluv je hrozné. Být středem agentury „jedna paní povídala“ je ještě horší. Co tedy dělat, když tento typ médií na nás působí ze všech stran?

Zvláště na vesnici je tento druh sdělování velmi oblíbený. Ptáte se proč? Protože rychlost šíření je 0,001 nanosekundy, což především ocení lidé ve vyšších horských oblastech. Nebo snad proto, že se na reportéra nekladou přílišné studijní nároky? Bohatě vám postačí základní vzdělání, vyšší stupeň znalostí by vám mohl jen uškodit. Platí zde totiž motto: „Co nevím, to vymyslím!“ A to by se mohlo náhodou stát, že to něco víte…

A zaměstnání? Nejlépe žádné. Podhoubím pro žhavé pikatnosti je právě nedostatek práce. Avšak je na místě podotknout, že spolehlivost těchto zdrojů je asi taková, jako když komunistický vůdce Kim Čong-il kdysi ujišťoval OSN o uspořádání demokratických voleb.

Ale dost teorie, ráda bych vás seznámila s místním bulvárním plátkem v pracovní době (ta mimochodem nikdy nekončí.) Říkají se děvčata z Rychlé roty. Průměrný věk je 67 let. Jejich revírem je kostel, náměstí a úkolem špehování za oknem. Jejich tempo je vražedné. Jejich nepřátelé jsou lidé vedoucí klidný a spořádaný život. I zdánlivě slohově neutrální slovo, které před nimi zmíníte, promění v úžasnou kuriozitu. Za to vděčí svému propracovanému postupu, kterému s oblibou říkám „efekt lavinové koule.“ Proč takový název? Tady je vysvětlení:

„Copak dělá maminka?“ ptala se mě paní, které budu říkat paní A.

„Jela k doktorovi na kontrolu.“ (běžná preventivní prohlídka)

Za necelých 20 minut říká paní A paní B: „Je to s ní moc špatné.“

„A co se stalo?“ ptá se paní B.

„Je v nemocnici. Prý má rakovinu.“

Náhodou se k rozhovoru přidá paní C a povídá: „Ráno ji odvezla sanitka.“

„Vždyť zítra jde na operaci,“ říká paní B, „ale doktoři ji veliké šance nedávají.“

Mezitím, co se rozhovor ubíral tímto směrem, maminka seděla, podotýkám zcela zdráva, na kafíčku se svými přítelkyněmi a plánovaly společnou dámskou jízdu, na kterou další den odjížděly. Jenže ani jedna z nich netušila a mamka už vůbec ne, že má v sobotu svůj vlastní pohřeb.

A jaké je ponaučení? Mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Zdroj obrázku:

http://www.zaria.cz/content/articles/727/article-nebudte-drbna.jpg