- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
O to ale nejde. V článku mě zaujala jiná věc. Celebrita–dáma si z rozchodu pravděpodobně dělala méně těžkou hlavu než celebrita–pán. Alespoň tak článek vyzníval, skutečnost může být samozřejmě úplně jiná. Ale hlavně, celebrita–dáma potvrdila redakci informaci o rozchodu a dodala větu hodnou medaile: „Zůstáváme přáteli.“
„Zůstaneme kamarádi.“ Tahle věta mi byla v životě adresována celkem dvakrát a musím říct, že to byly dva největší nesmysly, jaké jsem kdy slyšela. Člověk, který tohle vyslovuje, vlastně říká: „Víš, už tě nemám rád. Spletl jsem se, byl to omyl. Nebo to nebyl omyl, bylo to fajn, ale už je to pryč. Já ti ale nechci ublížit, tak zlej přece nejsem. Tak víš co, zůstaneme kamarádi, jo?“ Špatné svědomí toho, kdo ví, že druhému člověku právě zlomil srdce, dostalo slušivou záplatku. Co na tom, že visí jenom za jeden cíp, je celá nakřivo a pohled na ni bolest raněného spíš prohlubuje. Zní to přece pěkně, ne? Tak velkorysá nábídka!
Nic proti kamarádství. Upřímné přátelství má obrovskou hodnotu a určitě může poutat i ženu a muže. Ale ne ty, kteří si nejprve nějakým způsobem vyjadřovali láskyplnou náklonnost. To potom vždycky minimálně jeden trpí, třebas tiše a dobrovolně.
Každý rozchod bolí. Jestli je někdo zvyklý rozcházet se pětkrát do roka a nic při tom necítí, pak by si měl zajít na EKG, jestli už nemá ze srdce kámen. Větičkou o přátelství svou bezcitnost nezamaskuje. Někdy je ovšem i při nejlepší vůli nevyhnutelné bolest z ukončení vztahu druhému způsobit, doba seznamování je otevřená, teprve manželství s sebou přináší celoživotní závazek. Ale prosím vás, jestliže se už dostanete do takovéto těžké situace, najděte odvahu a podívejte se pravdě do očí. Nedělejte ze sebe ani z druhého hlupáka tím, že jemu i sobě budete nalhávat cosi o nějakém přátelství.
Další články autora |