Proč používám látkové pleny

Když k nám přijde někdo na návštěvu nebo když před zraky ostatních přebaluji našeho malého, téměř vždy zazní otázka: „Ty pereš plíny?“ Intonace dává tušit velký údiv tazatele. Většinou s nadsázkou odpovím: „Neperu. Plíny pere pračka.“

A ještě dodávám: „Kdybych měla jako moje babička prát na valše, to bych si to asi rozmyslela. Ale takhle?“ Vážně nechápu a divím se údivu divících se. Nepřipadám si vůbec exoticky, ani ekologicky ani jinak ideologicky zabarvená. Zkrátka mi přijde přirozené a rozumné balit dítě do bavlny, kterou můžu příště použít zase. Nejsem nevraživá bojovnice proti jednorázovým plenám. Také jsem je ze začátku používala. Vlastně jsem si říkala, že budu plínky střídat podle potřeby a když zrovna nestihnu vyprat (v pračce) nebo vyžehlit, sáhnu po jednorázovkách. Dopadlo to tak, že mi jednorázovky došly a mně se jaksi nechtělo běžet hned do drogerie. A tu jsem zjistila, že to zvládneme i čistě na bavlně.

Do výbavy jsme koupili dvacet klasických čtvercových plen, na zkoušku asi patery šité kalhotkové pleny z různých materiálů, dvoje svrchní kalhotky a počítat jsme mohli také s několika čtvercovkami, co měli naši schované ještě po nás. K tomu snappi sponka a vkládací celulozové plíny tenké jako papír, které se mohou buď vyhodit, pokud jsou hodně znečištěné, anebo vyprat v pračce a znovu použít. To je celé kouzlo. Vzhledem k tomu, že nám s počátečními investicemi pomohli hodní příbuzní, nestálo nás to zas tak mnoho. A naše současné měsíční výdaje za miminko, na které si tolik lidí tolik stěžuje, se blíží nule. Nutno podotknout, že plně kojíme a většinu oblečení máme zapůjčenou od kamarádek, maminek starších chlapců.

Pravda také je, že praní a žehlení mě vždycky připadalo jako vcelku zábavná forma aktivní relaxace. Tedy pokud jsem zrovna nemusela žehličkou kličkovat mezi záludnými záhyby pánských košil. Ale to u čtvercových plen nehrozí. Když se k tomu přidá alespoň částečné praktikování bezplenkové metody (o té zase někdy příště), celková zátěž je opravdu minimální. Jen trošku bojuju s nekvalitními materiály, které často výrobci na pleny používají. No, jestli se mi tyhle příliš brzy opotřebují, uvažuju, že koupím nějakou kvalitní látku a ušiju si plíny sama. Zahnout kraje na čtverci látky snad není zas tak složité.

Podobně jednodušší a smysluplnější mi přijde používat plínu coby podložku při přebalování. Má-li někdo strach, že se mu miminko pročůrá, může si koupit i látkovou podložku s polyuretanovým zátěrem, která neprovlhne. Všechno se dá hodit do pračky a příště znovu použít. Jednorázové přebalovací položky jsem nepotřebovala ani jednou. Stejně tak jsem skončila s jednorázovými vložkami do podprsenky. Koupila jsem si troje látkové z bavlny a konopí, investice asi sto padesát korun a myslím, že mi vydrží nejméně po dobu kojení jednoho dítěte. V drogerii mě hned tak neuvidí, alespoň nebudu ztrácet čas a nervy v dlouhých frontách. Ušetřenou energii raději vložím do pohodového domácího praní a žehlení. V téhle práci vidím i kousek romantiky a mám z toho opravdu radost. Vždyť co by to bylo za mateřství bez sněhobílých čtverců, které nám zkrášlují koupelnu, jídelnu, ložnici i obývák.