Předčasně narozený Ježíšek

Asi jsem rezignovala na to, abych se nechala rozčarovat předvánočním nakupovacím šílenstvím. To už přece všichni víme, že od druhé půli listopadu není radno chodit odpoledne do města. A když už se rozhodneme k tomuto riskantnímu kroku, musíme se vyzbrojeni trpělivostí připravit na davy lidí všeho věku. Co mě ale mrzí, že jsme si nechali diktovat obchodními zájmy téměř veškeré prožívání adventu a Vánoc.

Je v tom rozdíl. Advent nejsou Vánoce a Vánoce nejsou advent. Zní to jako banalita, jenže pohled do ulic mi napovídá, že je třeba tuto banalitu stále dokola připomínat. Vánoce začínají 24. prosince večer. Čtyři neděle před tím prožíváme období přípravy na celou tu slávu.

Nevím, jak ostatním lidem, ale mně docela vadí, když musím městem chodit kolem předčasně narozeného Ježíška. Panny Maria to musela mít opravdu těžké. Otěhotněla zřejmě jako velmi mladičká, za svobodna a navíc dost podivným způsobem. A jak se teď zdá, děťátko ani nedonosila. Ještě není ani prosinec a na brněnském Svoboďáku na nás vesele mrká dřevěné miminko. Ahoj lidé, už jsem tady, už jsem na světě!

Co má dělat člověk, který chce, aby se mu Spasitel narodil až 25. prosince? Nejspíš chodit po ulicích se zavřenýma očima. Zatím to tak praktikuji. Pokud se budete někdy procházet Brnem a narazí do vás bláznivá ženská s pevně sevřenými víčky, jsem to asi já. Promiňte.

Dobrá, jednu nesnáz jsme vyřešili. Jenže příběh má pokračování. Zarazilo mě vyprávění našich známých: „Loni, anebo možná už před dvěma lety, jsme pětadvacátýho vyrazili na vánoční procházku. Chtěli jsme si udělat klidné odpoledne a vychutnat si svátky,“ povídali. Vydali se tedy do města, aby si prohlédli krásně vyřezávaný betlém. „Představ si, on už tam nebyl! Z celé vánoční scény zbyla jenom slámou podestlaná chýška.“ Vskutku ironie. Inu, pětadvacátého už nikdo žádné dárky kupovat nebude, že.

Pokud bychom opravdu chtěli uvěřit obchodníkům, pak by Vánoce musely skončit ještě dřív, než vůbec začnou. Víc než měsíc se připravujeme – a na co vlastně? Na jeden večer, který se mihne jako nic a nezbude po něm než vůně smaženého kapra, jakž takž radost z některých dárků a samozřejmě taky z toho, že jsme se sešli všichni pospolu? To všechno je jistě dobré, velmi dobré. Ale co s tím smutkem, když by mělo být po pár hodinách po všem?

Vánoce mají trvalou platnost. Stojí za to vyčkat si na ně až do posledního okamžiku a nevyhánět Ježíška z maminčina bříška dřív, než se mu bude samotnému chtít. Vždyť se narodí, jistě se dočkáme. Narodí se pro nás. A pak můžeme slavit – nejen během pracovního volna, ale až do Tří králů. A ještě i potom až do svátku Křtu Páně. Kdo mu otevře srdce, tomu se narodí. A nikam od něj utíkat nebude.