Doba rozvolňovací

Máme za sebou rok neskutečných restrikcí. Já osobně mám za sebou neskutečnou školu krizového managementu, a ještě nikdy jsem v jednom roce nepřečetla tolik vládních nařízení jako v uplynulém roce.

Bylo to lítání zprava doleva, bylo to lavírování mezi něčím a ničím. Snad to máme za sebou. Domov Sulická si může odškrtnout snad nejtěžší rok svého fungování. Přežil dobu COVIDovou. Zažili jsme jak samotnou nákazu, tak očkování. Nyní je čas k rozvolnění.

Více než 70% zaměstnanců a 99% klientů je naočkovaných.Klienti se vrátili do školy, do zaměstnání. Opět jezdí už nějaký čas domů a za přáteli. Stále jsme drželi pravidlo, že jsme se nenavštěvovali mezi jednotlivými domy (Domov Sulická tvoří tři domy a tři byty). No a teď to konečně přišlo. Květen jsme si nastavili jako měsíc rozvolňování. Oživujeme práci v dílnách a otevřeli jsem "nácvikovou" kavárnu (funguje pouze pro náš areál). V dílnách v den znovuotevření dokonce zaměstnanci vítali klienty sektem. Sice nealkoholickým, ale i to bylo super. Klienti opět navštěvují jeden druhého kdekoliv a kdykoliv si domluví. Návštěvy jsou bez objednání, mohou prostě přijít kdykoliv. Je to radost.

 Možná je to až divné, že vše takto popisuji. Ale po roce tvrdých omezení je pro nás v Domově Sulická rozvolňování něco jako druhé Vánoce. Těšíme se na léto na grilování, plánujeme výlety, které máme tak moc rádi.Užívám si zase dny s klienty, kterých je najednou plný dům a ani nám už tolik nevadí, že to stále probíhá v rouškách. Nejsme jako členové naší vlády, které lze běžně načapat bez roušek. My je nosíme, a i když jsou naši klienti od této povinnosti osvobození, tak kdo to zvládne, má ji také. Ale upřímně. I na dobu bez roušek se těšíme jako malé děti…