Neříkalo se ještě relativně nedávno: "Mládí vpřed, vzadu čeká práce"?

Svět se mění, to máte pravdu. Ale výrok "Práce (není zajíc) neuteče" není nic nového, nic souvisejícího s měnícím se světem.

Stejně tak zábrany převzít odpovědnost za řízení lidí, u rozumně uvažujících zaměstnanců. V této souvislosti jsem si vzpomněl na výrok jedné starší a velmi moudré kolegyně v národním, posléze státním podniku: "Máme na skladě cca 25 tisíc položek, ale nejproblematičtější je jediná. Zaměstnanci." Podle mne rozumný a odpovědný jedinec v první řadě zvažuje zvládnutí řízeného kolektivu a pak samozřejmě i ostatní okolnosti. A dnes jsou úvahy sobečtější, individuálnější, protože taková je doba.

Takže podle mne nic nového, jen se v nových podmínkách zvýrazňují kontury a zhutňují okolnosti.

Jeden příklad: I před desítkami let u -nácti a -ceti letých nebyly významnou zátěží úvahy o životě v důchodu, většinou spíš v kontextu s rodinou nebo známými. To samozřejmě platí i dnes, jen se k tomu dnes připojuje velká neznámá, to je financování tohoto života. V době, kdy se podstatné okolnosti důchodového zabezpečení mohou změnit i ze dne na den, je přece myšlenka na výši důchodu od státu za 40 let naprosto nesmyslná.

A takové je prostředí pro úvahy ve všech směrech života, takže stále více osob je orientována na úvahy v kratším časovém horizontu, což souvisí i s pracovními závazky.

Mám to tak celý život, práce na pohodu, ale čistá hlava...jasně peněz by mohlo být víc, ale když vidím vystresované kamarádky, tak to asi vydržím raději s málem.

Je to otázka nabídky - poptávky.

Pokud dotyční nemají zájem, pak jsem nenabídnul dostatečně zajímavé podmínky.

Pokud mi to nedojde, pak jsem špatný šéf.

Často je s tím problém ve veřejné sféře v těch případech, kdy jsou potřeba specialisté. Tyto pozice pro takové lidi nemusí být dostatečně zajímavé a ohodnocené.

Nemusíte hned být špatný šéf v případě nezájmu u uchazeče, u něhož (chápáno pouze ve vztahu k jeho osobě) poptávka výrazně převyšuje nabídku.

Tak to taky budou muset akceptovat skutečnost, že ne vše budou mít hned, protože dodavatelé jejich potřeb a tužeb budou mít k práci stejný přístup.