Tak Ústavo, jaká budeš dnes?

Ač Ústavnímu právu pranic nerozumím, jednu věc snad chápu dobře. Ústava je soubor čehosi, co je závazné a pevně stanovené pro celou republiku včetně všech jejích obyvatel. Ač Ústavnímu právu pranic nerozumím, druhou věc snad chápu dobře. Ústatní soud a jeho senát mají za úkol Ústavu perfektně znát, rozumět jí, umět ji správně interpretovat a především ji chránit a jakmile dojde k jejímu porušení, obejití, zneužití a zpitvoření, tak mají křičet. Křičet nahlas, nekompromisně a neoblomě. A oni křičí.

Vůbec nechápu pohnutky (tedy pohnutky asi chápu), ale očekávání mnohých politiků, kteří důrazně "apelují" na adresu Ústavního soudu, aby zvážil, dobře zvážil, zodpovědně zhodnotil, jaké důsledky a dopady bude mít jeho rozhodnutí. Nechápu hlasy volající k panu Rychetskému, že je nutno rozhodovati se pro blaho národa.

Kde to jsme?

Ústava je jasně daná a to, zda je porušována či není, zda je něco protiústavní či nikoliv je rovněž jasně dáno a Ústavnímu soudu nezbyde než čiré konstatování, zda je porušována či není. To jaké to bude mít dopady, to kolik to koho ve výsledku bude stát peněz, to kdo to odnese a kdo na tom vydělá, to kdo z toho bude mít radost a kdo chytne psotník, je naprosto irelevantní, nepodstatné a nikomu z ústavních soudců po tom nic není.

Jiná věc je, že pak v důsledku kdosi jaksi změní a poupraví "písmo svaté", protože v současné době je nevyhovující, zastaralé a jaksi "nešťastně napsané". Budiž. Otázkou je, za jak dlouho a koho napadne tatáž myšlenka znovu...