Blogeři, radost Vás číst

Slavní mudrci, vzácní chemici, slovutní mistři, páni magistři, astrologové, geometři, agronomové, psychiatři, páni docenti geologie, psychologie, theologie, nemocí zhoubných, nemocí zjevných, nemocí latentních, vynálezcové věcí patentních, magnificence, zkrátka inteligence.... zkuste se, prosím, někdy prostě normálně zamyslet... a nebojte, ono to zas tolik nebolí.

Člověk chodí, vidí, slyší, cítí, vnímá, žije, je a snaží se koexistovat s kde čím a kde kým. Občas tu koexistenci něco naruší (velmi často ji něco naruší) a výsledek je pak buď na bobříka asertivity, odvahy a nebo (a to nejčastěji) blbosti. Záleží na tom, jak se ke kolizi s koexistentem postavíte. Tak či onak, ať už vyfásnu bobříka jakéhokoliv, často bych mohla zastoupit některý z reaktorů tady u nás v Dukovanech nebo tam u vás v Temelíně, neboť té páry, co mi syčí z hlavy, by bylo na vytopení celého regionu.

Zjistila jsem, že jedním z fungujících odpouštěcích ventilků může být do jisté míry blogování. A tak když už jsem ve fázi zvané „na přesdržku“, moudře ustoupím, emoce a myšlenky zakonzervuji a pak je mlasknu doma na papír (na papír jsem je už několik let nemlaskla..., natluču je do klávesnice). Posléze přijde na řadu známý krok „Uložit jako“ (název osciluje v termínech „Prasečina 1“ „Žvatlání o ničem“ „Řvu smíchy 8“ „Musela bych ji zabít 15“ apod.). Většina mého „softwaru“ zraje na harddisku, aby byla posléze poslána do imaginárního koše, z něhož jej naštěstí nelze už nikdy nijak vylovit.

Pak jsem postoupila do fáze druhé a to je čtení blogů. Posléze jsem zjistila, že tento národ (o němž nesmýšlím příliš lichotivě – ano jsem jeho součástí) musí být nadupaný bytostmi, jejichž postřeh, smyslové vnímání, schopnost předat a pobavit absolutně nemusí korespondovat s věkem, sociálním zařazením, vzděláním, profesí, krevní skupinou, barvou pleti ani velikostí bot a přesto jsou neskutečně obohacující, zábavní, moudří a čtiví.

Překvapilo mě, kolik vtipných a moudrých lidí mlaská do svých klávesnic prachobyčejné asociace, které vznikly kdesi na ulici jen tak mimochodem a je v nich více sdělení a prosté lidské pravdy než v novoročním prezidentském projevu.

Překvapilo mě, že otázky, k jejichž řešení si platíme 200 kašparů, kteřížto je nevyřeší za celé své funkční období, mají jednoduchá lidská řešení, která jsou jasná úplně každému „homosapijencovi“ jen ne žádnému z oněch 200 kašparů.

Překvapilo mě, že selský rozum, srdce na pravém místě, dvě zdravé ruce a jedny otevřené oči fungují v leckteré lidské skráni, jen jsou ony skráně bohužel příliš slušné, poctivé a čestné na to, aby své myšlenky prosazovaly na vyšších postech, než-li jen na veřejném blogu...

Škoda.

PS: A to málo z těch, o nichž tu hovořím, které se pokusilo jíti k Mohamedovi, když už Mohamed byl úplně blbý a slepý, velmi rychle utekli, neboť komu není rady...