Veterinární ambulance

Jelikož naše banda je pod stálým veterinárním dohledem mého manžela, veterinární ambulanci nejsme nuceni navštěvovat s každou pořezanou pacičkou či kašlem. Když ale pejsek opravdu onemocní, musíme na vyšetření i my. 

Do schodů na klinice se mi v zápřahu třech psů běží hravě. Překračujeme práh. Peroxa ho překročila jen předními pacičkami a zasekla se. Vrtí ocáskem…jéééé páníček…, ale ocásek se najednou zastaví … do pr…… škaredý chlap v bílé uniformě. Mezitím je v čekárně pudlí invaze. Pudlům je jedno, kde jsou, oni mají velkou radost úplně všude a úplně ze všeho.

Nejdřív se musíme zvážit. Zdánlivě jednoduchá procedura. První jde na váhu Peroxa. Jako správná dáma – nerada se váží. Postaví se na váhu předníma nohama a čumí na mě. Vyložím na váhu i zadek. Než naskočí nějaká hodnota, přední lapky jsou na zemi. Znovu ji usadím na váhu, Peroxa se provinile dívá do země. Ach, zase přibrala. Teď je řada na Dexterovi. Sedá si na váhu a čeká. Vedle něho přistál Faust, zvaný také Mireček. Sundávám z váhy Fausta, Dexter odchází. Vracím na váhu Dextera. Přichází na řadu Mireček. Už jsem zapomněla, kolik váží Peroxa. Posadím na váhu hyperaktivního Fausta a v duchu nadávám, proč ta váha tak pomalu reaguje. Mezitím za mnou už dvakrát došel manžel, jestli jsem je už zvážila. Jasně, jen se kochám krásou váhy.

Vcházíme do ambulance. Mireček sebevědomě oběhl celou ambulanci, suverénně jako správný chlap zvedl zadní nohu a počůral květináč. Hned na to se rozběhl k veterinárnímu asistentovi a ve snaze vyskočit mu do náruče teď visí hlavou dolů. Stydím se. V této chvíli je to manželův pes.

Peroxa sedí ve dveřích a odmítá jít dál. Dexter sedí vedle vyšetřovacího stolu a sleduje, co se bude dít. Nevím, jestli chce být psychickou oporou anebo je jenom zvědavý anebo snad škodolibý. Beru si na ruky Fausta a chci ho položit na stůl. Drží se mě jako chobotnice, protože si myslí, že si hrajeme. Vlastně si uvědomuju, že je na klinice poprvé. Máme to za sebou. Manželův kolega ještě píchá nějakou injekci do svalu a Faust při tom spokojeně vrtí ocáskem. Už mu jen rychle ostříháme nehtíky a jde se domů. Cvak, pes sebou v tom okamžiku škubnul a my jsme zastřihli do živého. Krvácí to. Zastavujeme krvácení a bandážujeme lapku. Pokračujeme v proceduře na druhé, třetí a čtvrté nožičce. Pes sebou škube. Krvácíme podruhé. Máme druhou papučku. Hotovo. Pohled na chůzi hyperaktivního neurotického štěněte pudla se dvěma bandážemi je skutečně komický. Na závěr dostanou pamlsky. Pudlové na mlsnotu nemají čas a tak Peroxa po nich ochotně všechno dojídá. Můžeme jít domů. V zápřahu třech psů doslova letím ze schodů.