Paní Colombová

„Mám pro tebe nabídku, která se neodmítá,“ řekl mi jednou před mnoha lety kamarád, nevinně se usmál a pokračoval „moje šéfová pozvala mě i kolegy na ples a já jsem slíbil, že vezmu i svou přítelkyni. Víš, oni to o mě ještě nevědí, tak…“ odmlčel se, zahleděl na chvilku do země a pak se na mě obrátil s hollywoodským úsměvem na tváři a nadšeně dodal „co kdybys byla má holka?“

Inu, když chce holku, bude ji mít. A ne jen tak ledajakou. Budu bohyně. Plán je tedy jasný. Dobarvit vlasy, objednat se u kadeřnice a kosmetičky a asi tak týden před plesem ještě několik sed-lehů denně, ať se nacpu do korzetu (anebo ať mám alespoň pocit, že jsem pro tuto akci udělala maximum). A k tomu taky nové střevíčky na vysokém podpatku. Když jsem je nosila doma k teplákům, vypadalo to sice  trochu divně, ale aspoň jsem se naučila v nich cupitat jako pravá dáma.

Kadeřnický a kosmetický salon jsem opouštěla po víc než třech hodinách a byla jsem nadšená. Fakt. Jsem opravdová bohyně, dáma s noblesou, šmrncovním líčením a účesem, který by se dal klasifikovat jako malé umělecké dílo. Kamarádův přítel mi pomohl zatáhnout korzet, jak nejvíc to šlo, abych vypadala štíhleji. Kamarád mě zkoumal ze všech stran a snad tisíckrát zopakoval, jak jsem krásná. Mé ego poletovalo někde v úrovni stratosféry. Co po maličkém oparu, který mi klíčil na rtu. To je jenom malý detail a moje krása ho zastíní.

Když jsme se hodili do gala, vypadali jsme jako šťastný pár a skvěle jsme spolu ladili do posledního detailu. Cestou na ples jsem doufala, že si dohodneme detaily našeho "vztahu". Měli jsme před sebou skoro devadesátikilometrovou cestu a tudíž dost času na to, abychom popustili uzdu fantazii. Kdy jsme se seznámili? Jak jsme se seznámili? Kdo nás seznámil? Chvilku nás bavilo vymýšlet si romantický příběh, u kterého jsme si oba představovali charismatického krasavce s dokonale vypracovaným tělem. Nakonec jsme se rozhodli, že budeme improvizovat, aby byla větší zábava a stejně to je jedno, jelikož se známe od útlého dětství.

„Tak vy jste ta paní Colombová, “ řekla šéfová mého kamaráda, když nás seznamoval. Nechápavě jsem se na ni podívala a ona s úsměvem dodala „paní Colombovou v seriálu nikdo nikdy neviděl, ale se o ní hodně mluví, stejně jako o vás.“ Zábava byla skvělá, protancovali jsme celý večer. U švédských stolů si každý naložil na talíř něco jiného a potom jsme se vzájemně krmili, abychom toho dokázali ochutnat co nejvíc. Okolí naši pažravost navenek však hodnotilo jako nádhernou romantiku a někdo s povzdechem konstatoval: „tak tohle je skutečná láska.“

V ten večer jsem si uvědomila cenu skutečného přátelství.