O tom, jak jsme učili pudlíka plavat

Jestli si myslíte, že schopnost plavat patří do základní výbavy psa, stejně jako třeba štěkání, jste na omylu. Jsou psi, kteří se celý život vodě vyhýbají obloukem a pak jsou i psi, kteří do vody jdou, jen když opravdu musí anebo třeba náhodou. Málokdo to ví, ale původně byli pudlové plemeno vodní a využívali je u lovu kachen. A tak by člověk čekal, že plavání tak jaksi bude mít v krvi…

Plavec, neplavec a hydrofob

Můj nejmladší pudlík Faust je malý hyperaktivní nezmar, kterého jen tak neunavíte. Ani tříhodinová turistika mu nebrání v tom, aby se po návratu domů nedožadoval aportování.  A tak jsme si s manželem řekli, že s ním půjdeme plavat, ať se taky trochu unaví. To jsme ale nevěděli, že náš miláček jaksi neumí plavat.

Hodila jsem mu míček do vody a on se s vervou za ním rozběhl. Byla jsem dojatá, jak krásně plave. Když byl dál od břehu a necítil dno, propadl panice. Plácal předníma nohama po hladině, až voda cákala všude kolem a upřeně a zoufale se na mě díval. To už nebylo plavání, ale aktivní tonutí. Manžel neváhal ani vteřinku, podal mi tričko a drobnosti z kapes a vrhl se do vody pro toho nešťastníka. Mezitím náš malý vylekaný plavec, který se zamotal zadníma nohama do řas, pomalu klesal pod hladinu. V poslední chvíli ho manžel zachytil za postroj a dotáhl na břeh. Drobeček když ucítil dno, zazářila mu očka, na břehu se otřásl a začal radostně běhat kolem ostatních našich psů. Manžel připomínal Rákosníčka.

Na strašidelný moment tonutí Faust rychle zapomněl. Naštěstí. Vím, že mnohdy stačí správná motivace a spousta trpělivosti a pes se naučí lecčemu. A tak jsme se vyzbrojili všemi oblíbenými pískacími hračkami a šli i s naší psí bandou k jezeru. Nejdřív jsem si s Faustíkem hrála na břehu, aby se nebál. Po chvilce jsem mu podložila ruku pod jeho hrudníček a šli jsme do hlubší vody. Jemně jsem ho nadnášela, aby hned neklesl na dno. Bylo vidět, že se mu to moc líbí.

S manželem jsme si rozdělili role. On seděl na břehu a já jsem byla po pas ve vodě. On mi házel hračku a já jsem dávala pozor na Fausta, když si pro ni „doplaval“. Pod vodou byl asi jen třikrát. Postupně se zlepšil natolik, že se rozhodl plavat za mnou… teda spíš za Peroxou, která plavala za mnou.

 Náš plavecký kurz byl úspěšný. Po tomto výkonu náš maličký pudlík spinkal celé odpoledne až do večera a jeho malý mozek měl hodně práce s tím, aby zpracoval nové zážitky. Byl to nádherný tropický den. Náš pes plave, já mám úpal a bordový odstín pokožky… a můj manžel? Jsem si jistá, že příště se u opalování už nebude hrbit.