Na co jen ti psi myslí...

Vlastnit psa není to stejné jako se psem žít. Vnímat ho jako živou bytost. Trávit společně svůj volný čas. Přijímat jeho nezištnou a nekonečnou lásku. Učit ho něčemu smysluplnému. Mnozí lidé, kteří mají svého psa jako společníka nebo parťáka, mi jistě dají za pravdu, že ve snaze pochopit gesta svého miláčka často vznikají opravdu vtipné situace. My lidé si rádi často domýšlíme, co si ten náš pejsek asi myslí anebo co nám vlastně chtěl říci. A občas si to pěkně přibarvíme…

Faktem je, že myšlení psa je vesměs přímočaré. Žádné složité kalkulace, strategie nebo různé formy naznačování (tolik oblíbené hlavně u žen, co si budeme namlouvat…). Pes přesně ví, co chce a jde si za tím. Je jen otázkou času, kdy to pochopí i jeho páníček. Obvykle se to stejně točí všechno kolem jídla, dobrůtek nebo osobního pohodlí.

Když jsme domů přinesli našeho třetího psa, bylo citelné, že se ti dva starší urazili. Hodně. Asi týden jsme doma měli tichou domácnost. Nechtěli si ani hrát. Seděli jako dvě hromádky neštěstí. Jistě kuli pikle, jak se toho malého příživníčka zbavit.

Psi to prostě umí. Tvářit se, jako by nic. Já jsem nic neudělal, to samo. Někdy se ráno vzbudím a pes leží vedle mě. V té chvíli na mě vyděšeně vytřeští oči a má v nich doslova napsáno: jejda, kdo mě to sem vyložil? Když na mě hledí tři páry vytřeštěných očí, hned vím, proč jsem se tak špatně vyspala.

Kdykoliv svého psa přistihnete při činu, cudně sklopí zrak anebo se dívá někam bokem, hlavně ne na vás. Jeho velikost se přechodně zmenší tak o dvě čísla. Ať pes udělá sebevětší výtržnost, nakonec mu to vždy odpustíme. Vždy. Zvláštní ale je, že člověku neodpustíme častokrát ani úplné malichernosti.

Logika psa je jednoduchá. Když nevidí on vás, logicky nemůžete vidět ani vy jeho. A tak se může stát, že před vašima očima i desetkrát přejde pes z jednoho konce místnosti na druhý, aby si ukradl dobrůtku a šel ji potají pokřoupat do svého pelíšku. Pes se na vás nedívá. Takže vy ho (logicky) taky nevidíte.

Těch maličkostí, které naši miláčkové dokážou vymyslet, je nespočetné množství. Někdy se upřímně zasmějeme, někdy se k smrti vylekáme a někdy se vytočíme až do nepříčetnosti, nakonec ale na všechno vzpomínáme s úsměvem. Ať už se snaží třeba lovit hlavici vysavače, když se právě snažíte uklízet. Ať vám třeba rozkoušou den před Štědrým dnem vánoční stromeček na tisíce drobných kousků. Ať musíte zachraňovat topícího se psa ze studené vody. Ať vás třeba nenechají ráno spát. Všechno jim odpustíme, protože jsou tady vždy, když potřebujeme osušit slzy stékající po tváři.