I pes může darovat krev

O krvi se toho učíme ve škole docela dost. O krevních buňkách, o její funkci, o krevních skupinách. Řešili jsme příklady typu „s jakou pravděpodobností bude mít potomek krevní skupinu A, mají-li jeho rodiče krevní skupinu AB?“ matně si pamatuji strukturu hemu a mechanismus vázání kyslíku či oxidu uhličitého na atomy kyslíku. Napadlo vás však někdy, jak je to s krevními skupinami či transfuzí krve u jiných živočišných druhů krom lidí? Upřímně, mě teda ne. 

Život se psem mi v praxi ukázal, že u psů transfuze krve možná je. A že to může zachránit i život.

Babezióza. Poměrně časté onemocnění, které přenášejí klíšťata. Diagnóza, u které čas hraje důležitou roli. Diagnóza, která bez včasné správné diagnostiky a léčby končí smrtí.

Jednou manžel léčil pejska s touto diagnózou. Onemocnění pokročilo a pacient akutně potřeboval transfuzi krve. Jelikož se nepodařilo sehnat vhodného dárce většího vzrůstu, poprosil mě, jestli bych mohla přinést naši Peroxu. Neváhala jsem ani vteřinu. Sedla jsem do auta a už jsme pelášili s nic netušící Peroxou na kliniku.

Majitelé nemocného pejska seděli v čekárně na klinice a pohled na ně byl hrozně smutný. Napětí, smutek, zoufalství, strach. Co bude, když nenajdeme dárce krve? Co když jsme zahájili léčbu příliš pozdě? Podobné situace v životě zažil snad už každý z nás. Je jedno, jestli jde o život našich rodičů, dětí, prarodičů, přátel, známých, kamarádů či domácích miláčků, ten pocit bezmoci a strachu je nesnesitelný.

Jsme připraveni na odběr krve. Třesou se mi kolena. Ne mému kvůli strachu, ne kvůli pohledu na krev. Třesou se mi kolena od strachu, že to nestihneme a pejskovi už nebude pomoci. Jelikož víme, že Peroxa je hysterický pacient se sklony k sebevražedným skokům z vyšetřovacího stolu, nachystal se na ni celý tím. Ale teď jakoby cítila, že toto je hodně důležitá věc a závažná situace. Byla klidná a zcela odevzdaná. Odběr krve proběhl bez jediné komplikace.

Po transfuzi krve se malému pejskovi začal lepšit stav, léky zabraly a pacient se uzdravil. Nám ještě nějakou dobu oholené obdélníčky na obou pacičkách připomínaly náš malý dobrý skutek. Občas si vzpomenu na majitele onoho pejska. Jejich „Děkujeme“ ve mně zůstalo dodnes někde hluboko. Jsem ráda, že jsme tou trochou krve darovali onomu pejskovi i jeho páníčkům snad ještě několik společných šťastných let.