Haló, tady láhev tuzemáku

Pečení čehokoliv sladkého bez tuzemáku si ani nedokážu představit. Nedávno jsem měla zálusk na kokosovou bábovku, no tedy spíš kokosovo-rumovou. Chyběla mi ale ona magická ingredience a tak i vzhledem na nepřízeň počasí jsem se odhodlala zajít do obchodu.

Běžně tuzemák v kabelce nenosím. Ale teď, klouzajíc se z nákupu po náledí, schovala jsem si cenný půllitr do kabelky. Ať se nerozfláká, až sebou plácnu na zem, pomyslela jsem si. Byla by ho škoda.

Chůze po náledí připomínala gymnastické krasobruslení. Po rovině to ještě jde, ale chůze do kopce nebo z kopce bez mávání rukou, občasných špagátů a jiných gymnastických kousků je prakticky nemožná. Láhev v kabelce žbluňkala a kdybych tam místo tuzemáku měla třeba šampaňské, patrně by vystřelilo špunt.

Doma jsem vybalila nákup. Na displeji mobilu jsem našla zmeškaný hovor. Byl od přítele mojí nejlepší kamarádky. Jako správný optimista jsem pomyslela hned na to nejhorší. Hned jsem volala zpátky, ale nedovolala jsem se. Jistě se kamarádce stalo něco hrozného. Nebo jejich drobečkovi. Anebo pejskům. Anebo cokoliv. Jinak by mi přeci nevolal.

Najednou mi bylo strašně líto, jak málo času spolu trávíme. Jak málo jsme toho s kamarádkou zažily a kolik jsme toho plánovaly. Jak málo jí dávám najevo, že je pro mě důležitá. A děsila mě představa toho, že kdykoliv se může stát něco, kvůli čemu už naše plány ani nenaplníme.

Z těchto myšlenek mě vytrhlo zvonění telefonu."Haló," ozvala jsem se s malou dušičkou. "Volala jsi mi, já jsem zrovna nemohl telefonovat a pak jsi nezvedala telefon. Co jsi potřebovala?" "Já jsem ti ale určitě nevolala, to musí být omyl. Ale když už spolu mluvíme...jste všichni v pořádku?" "Jasně, co by nám mělo být?," ptal se nechápavě kamarád a pokračoval: "Volala jsi mi. Já křičel do telefonu haló, haló, ale ty jsi se neozývala." "Tak to jsem ti ale nevolala já. To ti volala láhev tuzemáku v mé kabelce." "Ty nosíš v kabelce tuzemák? Paráda," smál se kamarád. A mě spadl balvan ze srdce.

Nevím, jak je možné, že láhev tuzemáku si otevřela telefonní seznam v mém  mobilu a už vůbec netuším, proč si ze seznamu vybrala právě kamaráda. Ale díky tomu, že ta chytrá lahvinka volala právě jemu, jsem si uvědomila, že přátelství není až tak automatické, jak se často zdá. A taky že je fajn svým přátelům občas říct, jak jsou pro nás důležití.

A bábovka? O ní zas někdy příště…