Tento týden jsem potkal už dva Vietnamce, jeden v novém černém Mercedesu, druhý v nové černé Toyotě Land Cruiser. O čem to svědčí? O tom, že Vietnamci mají rádi černou. A ještě o něčem jiném.
Pracovitost Vietnamců je nám dávána za vzor. Sedí ve svých večerkách či stáncích od rána do večera – ale že by se tam nějak přetrhli?! Často působí spíš otráveně a kysele. Jako by tam sedět museli.
Na rozdíl od jiných menšin, které natahují ruku, si Vietnamská komunita vystačí tak nějak sama. Také problémy si řeší uvnitř, a navenek působí velmi nenápadně. Možná až moc.
Položme si několik otázek:
Kdo v devadesátých letech zlikvidoval náš kvalitní textilní průmysl nekvalitním textilem bůhví odkud?
Jak začínali nynější vietnamští majitelé restaurací? Mimochodem, viděli jste někdy u těchto restaurací dodavatele masa?
Proč si Vietnamci v Německu a Polsku ani nevrznou - když jsou tak pracovití?
Kdo se dokáže prokazovat jedinou fakturou na nákup zboží po celý rok?
Kdo provozuje velkopěstírny konopí? Kdo zásobuje Česko drogami?
Kdo svými praktikami likviduje férovou konkurenci? Navenek to vypadá, že jsou levnější, ale kdo sponzoruje večerky a proč?
Kdo odvádí státu ročně cca 200 milionů na daních, ale přitom ho na všemožných únicích připraví o cca 14 miliard?
A tak se nabízí otázka poslední:
Kdo za to všechno může?
Stát, který to už dvacet let velkoryse přehlíží? Nebo snad samotní Vietnamci? Omyl!
Největší vinu nese krátkozraký Český Pepík, který od nich nakupuje - ať už o tom ví, nebo kupuje zprostředkovaně z některého z mnoha vietnamských velkoskladů. Počínaje textilem, přes podezřelý alkohol a bramborové cigarety, až po drogy.
"Ušetřím, i kdybych z toho měl oslepnout!"
Kde je česká hrdost? Zašlapávat sami sebe do hlíny, to Čechům vždycky šlo.
Nebýt lidí, nebyla by ani mafie. Potřebuje totiž ke své existenci hlupáky, kteří ji tak pohádkově živí.
